Benediktinský klášter Kladruby byl založen roku 1115 knížetem Vladislavem I. Vystavěn byl v románském slohu, budování rozsáhlého areálu bylo dokončeno roku 1233. Roku 1421 byl komplex poničen při nájezdech husitů, bazilika Panny Marie byla obnovena koncem 15. století. Na stavu klauzury se roku 1589 neblaze podepsal velký požár, dočasné zlepšení poměrů na sklonku 16. věku sice umožnilo provádět postupné dílčí opravy, avšak události třicetileté války prakticky celý pozitivní vývoj negovaly. Po uklidnění situace v království započala roku 1650 přestavba starého opatství, v závěru 17. století na ni navázalo rozšíření hospodářského zázemí v předdvoří kláštera, označovaného jako nová prelatura. V letech 1712 až 1728 byl v duchu barokní gotiky velkolepě a nákladně přebudován kostel Nanebevzetí Panny Marie. Postupovalo se podle plánů, které vypracoval Jan Blažej Santini-Aichel. Roku 1727 začal vyrůstat nový konvent, jenž byl dokončen roku 1775. V tomto období v Kladrubech působili architekti Kilián Ignác Dientzenhofer, Anselmo Lurago a Anton Haffenecker. Za josefínských reforem byla kladrubská mnišská komunita zrušena, v prostorách klauzury byla umístěna nemocnice, poté kasárna a invalidovna. Roku 1825 odkoupil panství kníže Alfréd Windischgrätz, který nechal část komplexu přizpůsobit na panské sídlo, po jeho smrti byl roku 1864 v areálu zřízen pivovar. Po roce 1945 přešly Kladruby do rukou státu, roku 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou.

Ústředním bodem kláštera je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Na její jižní průčelí navazuje původně gotický starý konvent. Čtyřkřídlý ambit, který obepíná čtvercový rajský dvůr, byl roku 1664 barokně upraven. Roku 1739 byl jižní trakt kvadratury zbořen a nahrazen severním ramenem křížové chodby nového konventu, rozsáhlé dvoupatrové vrcholně barokní budovy, jejíž výstavba trvala pro velkou smělost a náročnost projektu několik desítek let. Majestátní vzhled jejího východního průčelí zdůrazňují tři mohutné zdobné rizality členěné pilastry a završené nízkými štíty. K jižní stěně chrámu Nanebevzetí Panny Marie a východní části starého konventu přiléhá stará prelatura, raně barokní komplex, který vznikl v šedesátých letech 17. století. Před vlastním klášterem se vypíná dlouhý pás barokních stavení, který sestává ze staré školy, nové prelatury a hospodářských objektů.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl po svém dokončení pozdně románskou trojlodní bazilikou s transeptem. Jeho stavba byla zahájena na přelomu 12. a 13. století, v pozdější době byl několikrát upravován. K hlavním zásahům patřilo přebudování v pozdně gotickém slohu a rozsáhlá rekonstrukce v první třetině 18. století, během níž došlo k rozebrání dvou věží, stojících po obou stranách hlavní lodi v místech jejího styku s transeptem, stejně jako zbourání apsidy, která uzavírala chór. Místo starých věží byla nad křížením vztyčena nová barokní kupole, zmizelou apsidu nahradil trojlistý závěr kněžiště. Po zrušení kláštera byl chrám v dubnu 1786 opuštěn, přesně o 30 let později byl opět vysvěcen, roku 1874 k němu přibyla fara.

Hlavní loď velkolepé baziliky měří na délku více než 80 metrů. Boční lodě a trojlistý závěr chóru jsou opatřeny kamennými opěráky a členěny vysokými štíhlými okny. Vnitřní prostory lodi a chóru jsou děleny pilířovými arkádami, v interiéru se setkáme jak s valenou klenbou s lunetami, tak s českou plackou. Na stropech se rozprostírají sítě gotizujících štukových žeber, které plní především estetickou, nikoliv nosnou funkci. Barokní kupole a stěny hlavní lodi jsou zdobeny freskami s výjevy z mariánské legendy, jejichž autorem je malíř Kosmas Damián Asam. Skulptury umístěné v presbytáři pocházejí z dílny Matyáše Bernarda Brauna, gotická soška Madony vznikla kolem roku 1500. Honosný interiér dotváří barokní náhrobek knížete Vladislava I. z roku 1728.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie prochází spolu se zbytkem klášterního areálu od sedmdesátých let 20. století rozsáhlou rekonstrukcí. Došlo tím ke zvrácení předchozího neblahého trendu zanedbávání významné historické, kulturní a umělecké památky. V současné době jsou konvent i bazilika přístupné veřejnosti.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• benediktini
• bazilika
• barokní fresky

jmenný:

• Kilián Ignác Dientzenhofer
• Vladislav I.
• Matyáš Bernard Braun
• Anselmo Lurago
• Alfréd Windischgrätz
• Jan Blažej Santini-Aichel
• Anton Haffenecker
• Kosmas Damián Asam