Kostel je jako farní poprvé připomínán již k roku 1352 v registrech papežských desátků. Z doby před rokem 1425 jsou zaznamenána i jména zdejších farářů, které dosazovali pánové z Drštky. Zřejmě během 15. století skořická fara zanikla, od 17. století byla duchovní správa zajišťována z nedalekého Mirošova. Od konce 18. století působili při zdejším kostele lokalisté, samostatná fara byla obnovena až v roce 1854. Ke Skořicím byly přifařeny Štítov, Kolvín, Trokavec, Padrť a Vísky. V souvislosti s nuceným vystěhováním obyvatel při zřízení střelnice v Brdech došlo v roce 1941 ke zrušení fary a převodu správy na děkanství v Mirošově. Po válce již samostatná farnost ve Skořicích obnovena nebyla.

Kostel je jednolodní, na východě uzavřený presbytářem. Na jeho severní straně je hranolová věž se schodišťovým šnekem. Presbytář i loď kostela jsou plochostropé. Ve zdivu kostela jsou patrné zbytky gotické stavby (presbytář), dnešní kostel je barokní z doby kolem roku 1677. Z vnitřního vybavení kostela jsou zajímavé především hlavní a dva postranní oltáře z druhé poloviny 17. století. Po polovině 19. století došlo k přemalování původně barokních oltářních obrazů malířem Janem Herzogem. Součástí interiéru kostela byla i kamenná křtitelnice s letopočtem 1464, při necitlivé restauraci na počátku 20. století z ní byl odstraněn letopočet a změněn původní tvar. Ve věži byly původně umístěny tři zvony, z nichž jeden byl za první světové války zrekvírován. Počátkem února 1939 kostel vyhořel, příčinou požáru byly děti hrající si v jeho blízkosti s ohněm. Zničena byla šindelová střecha a zřítila se i věž kostela se zvony. Zkáze unikly varhany a oltář. V roce 1940 nechal skořický rodák a majitel známé plzeňské nemocnice dr. Jan Mulač opravit poničený kostel a koupil i nový zvon Václav (420 kg). Druhý zvon Jan (350 kg) věnoval kostelu vlastník mirošovského velkostatku Ladislav Feirabend. Na třetí zvon Terezičku (100 kg) přispěla rodina Krátkých ze Štítova a občané ze Skořic a okolí. Oprava kostela a vysvěcení zvonů se uskutečnilo v roce 1940. O rok později však byla farnost zrušena a dva větší zvony opět zrekvírovány pro vojenské účely. Nejmenší zvon Terezička byl ukryt po dobu války rodinou Ludínových v zámecké věži v Mirošově. Kostel byl během okupace opět poničen a zásluhou finančního příspěvku dr. Jana Mulače mohl být pro věřící slavnostně znovu otevřen u příležitosti svatováclavské pouti v roce 1945. V roce 2000 nechala obec Skořice za přispění mnoha sponzorů zhotovit dva nové zvony, ty byly vysvěceny 23. září 2000. Okolo kostela se nachází hřbitov. Kostel je v majetku Římskokatolické farnosti Rokycany. Na návrší u kostela se nachází také budova fary (čp. 44).

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• fara
• oltář
• lokalie
• zvon
• křtitelnice
• hřbitov
• presbytář
• věž
• rekvírování

jmenný:

• Ladislav Feirabend
• Ferdinand Grysúek z Gryspachu
• Jan Herzog
• Jan Mulač
• Krátkých
• Ludínovi