Hamr se nachází přímo pod Huťským rybníkem. V literatuře se lze setkat s tvrzením, že objekt byl vybudován po roce 1624 původně jako mlýn, později byl stavebně upraven pro hamr do současné podoby. Jinde je jeho vznik vysvětlován tak, že na místě původních dřevěných hamrů byla postavena začátkem 19. století (patrně ve dvacátých letech) zděná budova. Hamry byly kovářské dílny, které jako pohon využívaly vodní sílu. Původně se v hamru zkujňovalo vysokopecní surové železo a z něj se buchary (velkými kladivy o hmotnosti až 140 kg) vykovávaly tyčové polotovary. Po rozšíření modernější ocelářské technologie přešel hamr koncem šedesátých let 19. století na výrobu těžkého kovaného nářadí. Vnitřní strojní vybavení pochází z 19. století, ale i z doby pozdější.

Hamr je zděná omítaná přízemní budova s obdélným půdorysem. Krov je novodobý. Střecha je sedlová, kryta šindelem. Na bočním průčelí směrem k rybníku jsou tři vikýře se sedlovou stříškou krytou šindelem. Ve štítové fasádě je vstupní portál s kamenným ostěním, vstupní vrata jsou dvoukřídlá. K jihovýchodní straně budovy přiléhá náhon přivádějící vodu dřevěným korytem (vantroky) z rybníka na vodní soukolí pohánějící hamernická zařízení jako jsou kladiva různých velikostí nebo válcovací stolice. V interiéru se dochoval kvalitní soubor slohového zařízení, především větší i menší kladiva. Pohyb vodních kol je převáděn transmisemi i na protilehlou stranu interiéru, kde voda pohání několik dalších hamernických kladiv a další strojní zařízení. Hamr ukončil činnost až v padesátých letech 20. století. Spravuje ho Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech, které je pobočkou Západočeského muzea v Plzni. V sezóně zajišťuje muzeum průvodcovské služby. Každoročně se zde v polovině května koná Hamernický den, na němž se představují umělečtí kováři a folklórní soubory. Od roku 2010 je hamr národní kulturní památkou.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• národní kulturní památka
• buchar
• hamernický den
• kladivo
• vantrok