Poutní tradice místa je velmi stará. Poblíž dnešního kostela – podle historických vyobrazení asi 50 kroků severovýchodně od něj – stávala malá kaple (pozůstatek středověké grangie) se sochou Zvěstování Panny Marie z počátku 16. století. Ta se stala předmětem zbožného uctívání a oblíbeným cílem poutí. V období reformace význam místa ještě vzrostl, neboť zde kněží z cisterciáckého kláštera v Plasích, kterému Mariánský Týnec náležel od roku 1230, konali katolické bohoslužby, což byla v okolí Kralovic v rukou utrakvistických Gryspeků výjimečná situace. Stará kaple byla na příkaz opata Jakuba Pergera (1639–1651) rozšířena na nevelký kostelík, jelikož původní prostory přestávaly stačit rostoucímu počtu poutníků, kteří přicházeli v časech třicetileté války hledat ochranu u zdejší mariánské sochy. Znovu pak byl kostelík upravován a rozšiřován okolo roku 1680 a za opata Ondřeje Trojera (1681–1699) byly kolem kostela v roce 1692 vybudovány ambity se šesti zpovědnicemi. Vznikla zde také zvonice a jihozápadně od kostela byl postaven dům pro plaské řeholníky. V roce 1699 bylo při kostele založeno proboštství, které spravovali plaští cisterciáci pečující o duchovní správu a provoz stále oblíbenějšího poutního místa.

Současná podoba areálu začala vznikat za opata Eugena Tyttla (1699–1738), který se zřejmě již kolem roku 1707 rozhodl pro výstavbu rozlehlého poutního komplexu s chrámem, ambity a s novou budovou proboštství, která ke svým dosavadním funkcím přibrala i funkci příbytku pro vysloužilé plaské řeholníky. V červenci 1711 byl slavnostně položen základní kámen. Autorem projektu náročného na realizaci byl Jan Blažej Santini. Podle jeho plánů ve stejné době rostl i nový monumentální konvent v plaském klášteře a tato stavba měla nepochybně prioritu. Proto stavba v Mariánské Týnici započala asi až v roce 1720 a i poté pokračovala velmi zvolna, navíc nikdy nebyla realizována v celém plánovaném rozsahu. Tři křídla ambitu navazující na západní stranu centrálně pojatého kostela na půdorysu rovnoramenného kříže se středním čtvercovým prostorem a nad ním mohutnou kupolí s lucernou se měla opakovat na východní straně, k jejich výstavbě však nikdy nedošlo. Teprve v roce 1751 byla dokončena hrubá stavba nového kostela Zvěstování Panny Marie, k jeho vysvěcení došlo až v roce 1762, o dva roky později byla dokončena i budova proboštství (jak říká letopočet 1764 a znak opata Fortunáta Hartmanna nad vstupním portálem). Uctívané sousoší s Pannou Marií a Archandělem Gabrielem bylo do nové stavby ze sousedního starého kostelíka přeneseno až 17. července 1777. Starý kostel a sousední budovy nebyly poté zbourány, k jejich likvidaci došlo až začátkem 19. století, tedy po zrušení plaského kláštera a s ním i zdejšího proboštství. Tímto aktem v roce 1785 započalo dlouhé období, kdy celý areál chátral. Kostel přišel o své vnitřní zařízení, které bylo postupně rozvezeno na různá místa (mariánská socha do Kralovic, mramorový oltář od pražského kameníka Josefa Lauermanna do Příbrami, kazatelna, varhany a zvony do Žebráku, atd.).

Noví majitelé panství, Metternichové, o objekt nejen nepečovali, ale dokonce jej záměrně poškodili tím, že nechali vytrhat dlažbu a sejmout střešní plech z kupole. Tento materiál byl pak použit na výrobu kotlů do obnoveného pivovaru v Plasích. V ambitu, jehož klenby zdobí fresky s mariánskými výjevy a náměty ze života cisterciáckých světců od Františka Julia Luxe z let 1753–1754, byly zřízeny kolny, v refektáři (společné jídelně, opět s bohatou freskovou výzdobou, mj. darování Týnce klášteru), v patře proboštství sýpka a v přízemí chlévy. V zimě roku 1920 se dokonce zřítila centrální kupole kostela a objekt se musel na dlouhou dobu spokojit jen s provizorním zastřešením. V roce 1936 začala pozvolná obnova poutního areálu za vedení uznávaného architekta Hanuše Zápala, brzy však byla přerušena. Pozvolné opravy probíhaly ve druhé polovině 20. století, intenzivní a citlivou památkovou obnovou však celý areál prošel až v posledních letech, centrální kupole krytá měděným plechem byla obnovena až v roce 2000. Od roku 1952 v objektu sídlí Muzeum a galerie severního Plzeňska.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Plasy
• Kralovice

věcný:

• probošství
• Muzeum a galerie severního Plzeňska

jmenný:

• Josef Lauerman
• Hanuš Zápal
• Eugen Tyttl
• Jan Blažej Santini
• Ondřej Trojer
• Fortunát Hartmann
• Metternichové
• Franišek Julius Lux
• Jakub Perger