Současný zámek stojí pravděpodobně na pozemcích, kde se ve středověku nacházela komenda rytířského řádu johanitů. Ve druhé polovině 16. století (mezi lety 1560 a 1600) zde majitel panství Jeroným Hrobčický z Hrobčic nechal postavit zámek, z něhož se dosud dochoval renesanční portál a severní část zdiva průčelí západního křídla, kde byly odhaleny zbytky renesančního psaníčkového sgrafita. Po požáru města a zámku v roce 1712 nechal majitel panství Václav Josef Lažanský a poté jeho vdova, Marie Gabriela, rozená Černínová z Chudenic, a syn vybudovat nové reprezentativní sídlo větších rozměrů, které do své hmoty pojmulo starší objekty, jimž se přizpůsobila celková skladba zámeckých budov.

Zámek je podélnou patrovou budovou s dvojicí věžových rizalitů, tvořících jižní stranu manětínského náměstí, a je spojen krytou chodbou s oratoří děkanského kostela sv. Jana Křtitele. Návrh stavby bývá přisuzován Janu Blažeji Santinimu, a to především díky zajímavému řešení zahradního průčelí a jeho střední, konkávně pojaté partii. Písemné prameny však Santiniho účast na stavbě nezaznamenávají, na rozdíl od jiných velkých tvůrců vrcholného baroka jako Giovanni Battisty Alliprandiho a především Tomáše Haffeneckera, který stavbu osobně řídil. Sochařská výzdoba zahradního portálu je dílem místního umělce Štěpána Borovce z roku 1719. Interiér má mladší výzdobu: nástropní malby z let 1725–1730 pocházejí od mnichovského malíře Filipa Bornschlägela a plzeňského Františka Julia Luxe, sochařská výzdoba schodiště je dílem Josefa Herschera z doby kolem roku 1740 (od stejného autora pocházejí i sochy na terase před zámkem, kromě střední skupiny s Nejsvětější Trojicí, kterou provedl již zmíněný Š. Borovec po roce 1719). V zámecké expozici stojí za pozornost mimo jiné unikátní soubor 13 obrazů s věrnými portréty a scénami ze života zámeckého služebnictva z let 1716–1717 od malíře Václava Dvořáka. Jižně od zámku se rozkládá zámecká zahrada, zčásti nově upravená ve stylizované barokní kompozici, a za Manětínským potokem na ni navazující přírodně-krajinářský park. Západně od zámku se nachází areál někdejšího vrchnostenského hospodářského dvora.

Po konfiskaci šlechtickým majitelům v roce 1945 byl manětínský zámek přidělen Státním statkům a lesům, stal se sídlem ředitelství tohoto závodu a byly zde zřízeny byty pro zaměstnance. Na konci 50. let 20. století byl částečně zpřístupněn veřejnosti a ještě později přešel pod správu okresního vlastivědného muzea se sídlem v Mariánské Týnici. Od roku 2001 je manětínský zámek chráněn jako národní kulturní památka v péči Národního památkového ústavu.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Mariánská Týnice

věcný:

• johanitská komenda
• národní kulturní památka
• státní statky a lesy

jmenný:

• František Julius Lux
• Tomáš Haffenecker
• Jan Blažej Santini
• Jeroným Hrobčický z Hrobčic
• Václav Josef Lažanský
• Marie Gabriela Černínová
• Giovanni Battista Alliprandi
• Štepán Borovec
• Filip Bornschlägel
• Josef Herscher
• Václav Dvořák