Ves Šťáhlavy, poprvé vzpomínaná již ve 13. století, byla téměř po celý středověk rozdrobená mezi několik majitelů. Až v polovině 15. století ji zcelili Doupovci z Doupova. Šlechtické sídlo v podobě středověké tvrze je poprvé zmiňováno v roce 1539, kdy panství zakoupil Jiří Kokořovec z Kokořova. Mocným pánům však stará tvrz zdaleka nedostačovala, a tak Karel Kokořovec nechal v její bezprostřední blízkoti vystavět nový, moderní renesanční zámek. Opuštěná tvrz byla ponechána svému osudu a postupně zcela zanikla.

Nový zámek byl obdélnou jednopatrovou budovou ozdobenou psaníčkovou rustikou s renesančním volutovým štítem, v jehož středu se vypínala drobná věžička. V roce 1638 pak nad zámkem založil Jan Jindřich Kokořovec kapli sv. Vojtěcha. V roce 1674 se však Kokořovci výrazně zadlužili a byli nuceni Šťáhlavy prodat bohatým a vlivným Černínům z Chudenic. Ti museli hned v roce 1718 řešit rekonstrukci sídla, které toho roku vyhořelo. Kromě vlastní opravy nechali ještě přistavět stáje a celý objekt uzavřít hradbou. Heřman Jakub Černín navíc ještě rozšířil zámeckou kapli na kostel sv. Vojtěcha, autorem této realizace byl František Maxmilián Kaňka, a k zámku připojil barokní křídlo. Tou dobou také některé interiéry ozdobil svými malbami Antonín Tuvora, pracující tou dobou na zámku Kozel. Když pak v roce 1816 přešlo panství na Valdštejny, přestal šťáhlavský zámek plnit rezidenční funkci a sloužil již pouze jako centrum velkostatku. Dnes je budova v soukromých rukách a je nepřístupná.  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

jmenný:

• Černínové z Chudenic
• Valdštejnové
• František Maxmilián Kaňka
• Karel Kokořovec z Kokořova
• Antonín Tuvora
• Jiří Kokořovec z Kokořova
• Doupovci z Doupova
• Heřman Jakub Černín
• Jan Jindřich Kokořovec