Nedaleko od města Kašperské Hory se na vrcholku hory Žďánov vypínají pozůstatky královského hradu, jenž byl po svém zakladateli nazván Karlsbergem, složitý německý název si později vysloužil svou českou variantu Kašperk. Nejen kvůli ochraně zemské hranice s Bavorskem a jedné z větví Zlaté stezky, ale též kvůli dohledu nad nedalekými Kašperskými Horami, které byly proslulé jako oblast s bohatými zásobami zlatonosné rudy, rozhodl český král Karel IV. roku 1356 o výstavbě královského hradu na jednom z nepřístupných šumavských ostrohů právě v této lokalitě. Stavbou nedobytného hradu pověřil svého magistra fabricae Víta Hedvábného. Hrad byl zřejmě dokončen před rokem 1361, neboť již toho roku získal Kašperk právo popravy. Hrad se tak stal důležitým správním centrem Prácheňského kraje a jeho držitelé měli titul poprávce, jehož hlavním úkolem bylo dbát nad pořádkem a bezpečností.

Kašperk jako nedílná součást královského majetku byl často pronajímán zástavním držitelům, což byly povětšinou nejvýznamnější muži českého království. Hned roku 1365 pověřil Karel IV. správou hradu druhého českého arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi.

Po Karlově smrti hrad připadl Janovi z Leuchtenberka, neboť Václav IV. použil hrad k vyrovnání svých vlastních dluhů. Jan ale na hradě nikdy nesídlil a určil zde pouze svého purkrabího, někdy před koncem 14. století je zde připomínán jako správce Jindřich Ramspergar.

Roku 1402 hrad držel Habart z Hertenberka a již roku 1411 je v souvislosti s Kašperkem uváděn Petr Zmrzlík ze Svojšína. Petr i jeho syn byli za husitských válek na straně Táboritů, a tak byl hrad ušetřen pustošivých vpádů radikálních husitů. Po roce 1445 ale docházelo k častým sporům s Bavory, kteří si stěžovali na loupeživé vpády na jejich území, které byly organizovány právě pány z Kašperka.

V polovině 15. století se novým držitelem hradu stal další neméně proslulý český pán Zdeněk ze Šternberka. Za něj byla opravena obchodní stezka z Bavorska na Kvildu, na hradě proběhlo několik stavebních úprav a snad byl i nedaleko něj postaven menší obranný hrad, dnes známý jako Pustý hrádek. Zdeněk si byl totiž vědom nebezpečí vpádu královského vojska poté, co se postavil do čela Zelenohorské jednoty.

Koncem 15. století se hrad dostal do držení pánů ze Švamberka, když jej Zdeňkův syn Zdislav z Bechyně prodal roku 1487 Bohuslavovi ze Švamberka. V té samé době projevil o hrad zájem i přední muž českého království Půta Švihovský z Rýzmberka, od krále Vladislava získal potvrzení o předkupním právu, avšak k prodeji nikdy nedošlo, neboť Půta roku 1504 nečekaně zemřel.

Od posledních úprav za Šternberků ale Kašperk již pouze chátral. Roku 1495 dokonce dostal Jindřich ze Švamberka z královské pokladny 100 kop grošů, aby na hradě provedl nezbytné úpravy. Ve 20. letech 16. století projevily o zakoupení hradu zájem Kašperské Hory, které tak doufaly, že se vyřeší neshody se zápisnými hradními pány ohledně místní těžby. Jejich žádost ale nebyla nikdy vyřízena. Přibližně o 5 let později se novým držitel hradu stal Jan z Roupova a po mnoha letech se hrad konečně stal rezidenčním sídlem. Ovšem za pár let již hrad vyplatil od Václava z Velhartic slezský šlechtic Jiřík z Lokšan.

Pán z Lokšan jako tajemník Ferdinanda I. pobýval často v zahraničí a účastnil se důležitých diplomatických jednání. Podařilo se mu získat pro Kašperské Hory mnohá privilegia, avšak po roce 1547, kdy zůstal věrně na straně císaře, dostal odměnou bechyňské panství a Kašperk připadl opět českému králi.

V polovině 16. století o koupi hradu usilovalo hned několik významných českých pánů, především pak Vilém z Rožmberka, avšak k prodeji došlo až o mnoho let později. Roku 1579 hrad vyplatil Jan Vchynský z Vchynic, toho času purkrabí na Karlštejně. O 2 roky později ale měl hrad již nového majitele. A po delším nájmu se teprve roku 1617 podařilo Kašperským Horám hrad s konečnou platností vykoupit z královského majetku. Jenže tou dobou již o zpustlý a zanedbaný hrad nejevila obec téměř žádný zájem a jakmile bylo roku 1655 vydáno nařízení o boření kamenných hradů, posloužil Kašperk jako vhodná zásobárna stavebního materiálu.

V držení města pak zůstala zřícenina hradu až do současnosti. K 500letému výročí založení Kašperku se tu roku 1861 konala velkolepá oslava iniciovaná doktorem Josefem Gabrielem, který následně také jako první sepsal jeho dějiny.

Pro stavbu Kašperku byl v polovině 14. století zvolen dlouhý, táhlý skalní vrchol. Podélně řešený hradní komplex byl chráněn strmými skalními stěnami a dlouhými, lineárními úseky hradeb ukončenými ochozy s cimbuřím. Převaha pasivního obranného systému je zcela zjevná. První jednoduchá brána otevírala vstup do dolní ohrady, jež měla podobu jakési dlouhé příjezdové cesty lemované z jedné strany hradbou a z druhé strany svahem, na němž se vypíná hrad. Za druhou branou se teprve vstupovalo do předhradí, v jehož zadní části se nacházela obytná věž s klenutým přízemím, snad budova purkrabství, kolem jsou patrné pozůstatky hospodářských budov. Zadní hrad byl původně od předhradí oddělen příkopem, který je však nyní zasypán, a cesta od něj vede přímo k vnitřnímu hradu. Vlastní stavba má tvar pravidelného obdélníka a je tvořena plochostropým palácem lemovaným po obou stranách dvěma obytnými věžemi. Čela obou věží byla z masivního zdiva a fungovala jako pasivní obranný prvek.

Přízemí paláce sloužilo k zajištění provozu hradu, první a druhé poschodí bylo obytné s rovnými trámovými stropy a nacházela se zde také nezvykle řešená roubená komora se třemi paralelními hrotitými klenbami. Z posledního podlaží paláce se vcházelo přes padací můstky do postranních věží. V dolních částech věží se nacházely střílny, v horních patrech pak světnice s okny na tři světové strany, přičemž jedna strana byla vždy zcela bez oken z důvodu bezpečnosti v době útoku.

Během poslední stavební etapy hradu v polovině 15. století byla v blízkosti postavena předsunutá bašta, jejímž hlavním úkolem bylo čelit dělostřeleckému útoku. Dnes je tento pozdněgotický Pustý hrádek v rozvalinách.

Ačkoli měl Kašperk sloužit primárně k obraně, skladba a výbava interiérů jasně ukazují, že vysoké nároky byly kladeny i na pohodlí a reprezentaci. Výhodná poloha hradu navíc nevyžadovala složitá fortifikační opatření. Charakteristická hradní silueta vypínající se nad severním okrajem Kašperských Hor dokumentuje proces srůstání původních obytných věží s vrcholně středověkou hradní budovou a připomíná jeden z mnoha významných stavitelských počinů českého krále Karla IV.

Přízraky a nesmírné bohatství

Slavný hrad uprostřed tajemných šumavských hvozdů již od nepaměti podněcoval představivost obyvatel z blízkého i dalekého okolí, a tak není divu, že je dodnes opředen řadou pověstí. Jako každý nedobytný hrad i Kašperk údajně ukrývá nejeden poklad a pochopitelně jej střeží řada nejrůznějších podivných bytostí.

Podle jedné z pověstí jsou na hradě schovány sudy zlata, ke kterým se lze dostat jen o Květné neděli, když kněz v kašperskohorském kostele čte pašije. Pochopitelně jej hlídá velký černý pes s ohnivýma očima. V jiné pověsti zase skrývá hradní podzemí poklad velhartických obyvatel, přičemž cestu k němu ukáže jakýsi přízrak jen jednou za mnoho let nějaké skutečně mravné dívce.

K dávným pohanským věkům odkazuje i pověst, zřejmě německého původu, podle níž na hradě žije můra v podobě tajemné ženy jménem Swiza, která chodí oblečená do vlčí kůže s jeleními parohy na hlavě. Její zjevení věštilo špatné časy a každý, kdo jí pohleděl do očí, se změnil v kámen.

Neméně děsivá jsou zjevení čtyř rytířů s lidským tělem a krkavčí hlavou, kteří pykají za své hříchy a každý pátek se procházejí na hradbách. O půlnoci se navíc po hradních věžích prohání i obrovský bílý pavouk s lebkou místo hlavy.

Literatura

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Sv. 9. Domažlicko a Klatovsko, Praha 1893

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady, Praha 1972

DURDÍK, Tomáš. Encyklopedie českých hradů, Praha 1995

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Kašperské Hory
• Žďánov
• Kvilda
• Pustý hrádek

věcný:

• Zlatá stezka
• poprávce
• Zelenohorská jednota
• swiza

jmenný:

• Karel IV.
• Vít Hedvábný
• Jan Očko z Vlašimi
• Jan z Leuchtenberka
• Jindřich Ramspergar
• Habart z Hertenberka
• Petr Zmrzlík ze Svojšína
• Zdeněk ze Šternberka
• Zdislav z Bechyně
• Bohuslav ze Švamberka
• Jan z Roupova
• Václav z Velhartic
• Jiřík z Lokšan
• Jan Vchynský z Vchynic
• Josef Gabriel