Běhařov je malá víska nacházející se přibližně 11 km jihozápadně od Klatov. Její počátky jsou spjaty se šlechtickým rodem vladyků z Běhařova, kteří zde zřejmě již v polovině 14. století vystavěli gotickou tvrz. Posledním známým příslušníkem rodu byl Jindřich z Běhařova, který se těšil přízni krále Václava IV. a získal od něj statky v Pňovanech na Stříbrsku. V 16. století tvrz a statek vystřídaly několik majitelů. 1510 ji vlastnil Jindřich z Malovic, po něm Johanka z Hognestu. V polovině 16. století se novými pány na Běhařově stali Fremutové ze Stropčic, za nichž je tvrz uváděna jako velmi sešlá. Když pak po roce 1630 na Běhařov přišel Karel Heřman Koc z Dobrše, připojil jej k bystřickému panství a tvrz tak definitivně ztratila statut rezidenčního objektu.

Současný barokní zámek v Běhařově vystavěli až po roce 1738 Hubaciové z Kotnova. Na místě původní středověké tvrze vyrostl prostý jednopatrový barokní objekt s trojitou mansardovou střechou a cibulovou věžičkou. Dnešní podoba pochází z 20. let 20. století, kdy zámek hostil malířskou školu Aloise Kalivody. Po něm tu tvořil Josef Kupka. Tou dobou také zámeckou zahradu doplnily sochy Josefa Drahoňovského „Píseň našich hor“ a „Pasačka“ od Františka Uprky.

Během 2. světové války tu Němci zřídili ozdravovnu pro árijské dívky a vojáky wehrmachtu. Jako léčebna byl Běhařov využíván i ve 2. polovině 20. století.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• psychiatrická léčebna
• malířská škola
• wehrmacht

jmenný:

• Hubáciové z Kotnova
• páni z Běhařova
• Jindřich z Běhařova
• Jindřich z Malovic
• Johanka z Hognestu
• Fremutové ze Stropčic
• Karel Heřman Koc z Dobrše
• Alois Kalivoda
• Josef Kupka
• Josef Drahoňovský
• František Uprka