V letech 1865 – 1868 působil na Tannabergu u Všerub, jehož historii sepsal. Randa psal česky i německy, zajímala ho zejména historie poutních míst a historie Chodska obecně. K jeho nejznámějším pracím patří „Chodové a jejich osudy“ (1887) nebo „Denkwürdigkeiten aus dem westlichen Böhmerwald und ausführliche Geschichte des Marianisches Wallfahrtsortes zu Neukirchen b. Hl. Blut“ (1873). Jeho prasynovcem byl spisovatel Josef Masopust. Randa se zabýval legendou o husitské madoně. Právě on „identifikoval“ českého kacíře jako rychtáře z Otova, který se vydal do Bavor za obchodem v letech 1450 – 1460 (tedy až po konci husitských válek). Nepíše také, že šlo o husitu, ale o „husitismu oddaného Čecha,“ čímž myslel nejspíše právě nekatolíka. Husity Randa jako katolický kněz jednoznačně odsuzoval. Randa později zkoumal i českou verzi pověsti. Jak dosvědčují jeho rukopisné poznámky, studoval roku 1893 i loučimskou farní knihu. Objevil zde svědectví loučimského faráře Ferdinanda Gerla, který byl farářem v Loučimi v letech 1758 – 86 a obstaral pro tehdy opravovaný kostel právě kopii sochy z Neukirchen. Roku 1766 získal Gerl prostřednictvím neukirchenského františkána, P. Jana Čížka, původem Čecha, výpisky z místních análů, kde se tvrdí, že soška je českého původu a byla ukryta v Bavorsku v době husitských válek zbožnou Češkou.

Literatura

Seznam literatury