Město Kladruby, v němčině označované Kladrau, se rozkládá na nevysoké ostrožně, kterou obtéká řeka Úhlavka. Obec se nachází asi čtyři kilometry jižně od Stříbra na úpatí Plaské pahorkatiny, hlavním turistickým lákadlem je rozlehlý areál bývalého benediktinského kláštera.

Konvent byl patrně založen roku 1115 na popud knížete Vladislava I. Byl vybudován na pravém břehu Úhlavky ve vzdálenosti jednoho kilometru od původní osady Staré Kladruby, z níž se dodnes zachoval pouze starobylý hřbitovní kostelík svatého Petra. Klášter byl vystavěn na strategickém místě nedaleko obchodní stezky, která směřovala z Plzně do Norimberku. Kolem roku 1230 došlo k opuštění Starých Kladrub a vysazení nového městečka v současné poloze blíže ke konventu, byť stále na druhém břehu Úhlavky.

Druhá polovina 14. století se nesla ve znamení sporů kladrubských a stříbrských měšťanů. Václav IV. sice roku 1380 udělil Kladrubským privilegium, které jim dovolovalo obehnat své městečko hradbami, na nátlak Stříbrských jej však záhy odvolal. Nedlouho poté došlo ke zrušení dalších výsad včetně práva konat týdenní trhy. Královské město Stříbro dosáhlo prostřednictvím zeměpanských zásahů vyřazení nebezpečného obchodního soka.

Kladruby spadaly dlouhá staletí pod církevní vrchnost, která sídlila v nedalekém klášteře. V předhusitské době patřilo k mocnému panství několik městeček a přes 120 vesnic. Mohutná koncentrace pozemkového majetku měla sloužit k hospodářskému zabezpečení biskupství, které hodlal Václav IV. založit v západních Čechách, po roce 1420 se stala lákavou kořistí kališnické i katolické šlechty. V lednu 1421 napadla osadu i konvent Žižkova vojska, odpor obránců byl zakrátko zlomen a obec byla dobyta. Opat i řadoví mniši uprchli před husity do Bavorska a vrátili se až po zažehnání vleklého konfliktu. Poničené Kladruby byly roku 1441 osvobozeny od poplatků, místní měšťané navíc získali právo svobodného odkazu majetku.

Obdobím úpadku byla pro klášter i blízké městečko také třicetiletá válka, po jejím skončení začala církevní instituce díky navrácení části dávno rozchvácených statků opět prosperovat, což měla navenek demonstrovat ambiciózní barokní přestavba areálu konventu. Roku 1785 byl starobylý klášter zrušen, Kladruby poté spravoval nově zřízený náboženský fond. Roku 1825 osadu odkoupil Alfréd Windischgrätz, jehož potomkům obec patřila až do konce druhé světové války.

V současnosti žije v Kladrubech, kterým byl roku 2007 udělen status města, asi 1 500 obyvatel.

Pověst o zazděných milencích

Benediktinský klášter v Kladrubech přitahoval od svého založení pozornost a fantazii lidí z okolí a není divu, že se kolem mohutné a poněkud tajemné stavby vyrojila řada pověstí. Jedna z nich praví, že komplex byl tajnou podzemní chodbou propojen s ženským konventem v Chotěšově. Jednoho dne prý byli do sklepení pod kladrubskou klauzurou zazděni dva milenci, benediktinský mnich a premonstrátská jeptiška z Chotěšova, kteří se v tunelu pokoutně scházeli a oddávali se spolu romantickým chvilkám. Na sklonku 19. století údajně dělníci, kteří stavěli schodiště od vrátnice k pivovarské kanceláři umístěné v paláci staré prelatury, skutečně narazili v jednom z podzemních výklenků na zazděnou lidskou kostru.

Zrušení kladrubského kláštera

Starobylý kladrubský klášter zažíval v půli 18. století období hospodářské prosperity a stability. Jeho zrušení tedy nevycházelo z příčin vnitřních, nýbrž vnějších, v prvé řadě z nové církevní politiky osvícenského císaře Josefa II. Panovník krátce po svém nástupu na trůn výrazně ztížil a roku 1782 úplně zakázal přijímání noviců, hospodaření konventů se nově mělo podřídit státnímu dohledu. V září 1785 vydalo české zemské gubernium dekret, který rušil kladrubský klášter, neboť místní řeholníci z řádu benediktinů se primárně nevěnovali ani péči o chudé a nemocné, ani vzdělávání a výchově mládeže, ani vědecké práci, tedy žádné z činností, jejichž provozování jej mohlo před uzavřením zachránit. Mnichům bylo rozhodnutí oznámeno počátkem listopadu téhož roku, při té příležitosti byl pověřenými úředníky pořízen soupis majetku, který měl připadnout státnímu náboženskému fondu. Poslední obřad v klášterním kostele se konal 7. dubna 1786, část řeholníků poté působila na venkovských farách v okolí, někteří přestoupili do premonstrátského konventu v Teplé, všem však byla vyměřena státní penze. Umělecké poklady, jež byly předtím ve zdech klauzury chovány, byly za zlomek své skutečné hodnoty vydraženy, obrazy, sochy a knihy, které se nepodařilo odprodat, byly zničeny. Dovršením celého komplikovaného procesu rušení kladrubského kláštera byl převod panství i areálu bývalého konventu do rukou rodu Windischgrätzů, k němuž došlo ve dvacátých letech 19. století.

Maurus Finzgut

(zemřel 1729)

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:

• Bavorsko
• Teplá
• Norimberk
• Úhlavka
• Staré Kladruby
• Plaská pahorkatina
• Kladrau

věcný:

• benediktini
• náboženský fond
• premonstrátky

jmenný:

• Jan Žižka
• Vladislav I.
• Václav IV.
• Josef II.
• Windischgrätzové
• Alfréd Windischgrätz