Dějiny Plas se odvíjejí od historie zdejšího cisterciáckého kláštera. Ten byl založen v roce 1144 v údolní nivě řeky Střely, jak to odpovídá cisterciáckému ideálu kultivace krajiny v okolí vodních toků a schopnosti využívání vodního živlu pro potřeby lidské činnosti. Zakladatelem kláštera byl přemyslovský kníže Vladislav II. a Plasy jsou tak prvním cisterciáckým klášterem v Čechách založeným z vůle panovníka. Díky podpoře dalších knížat a králů i místní šlechty, ale i skrze vlastní hospodářskou aktivitu, opírající se o zemědělskou činnost prováděnou ve velkých dvorech, tzv. grangiích, se klášter stal v předhusitském období jedním z nejbohatších pozemkových vlastníků na západě Čech – ve 14. století mu náležela zhruba sedmdesátka vesnic v blízkém i vzdálenějším okolí (kromě Plzeňska i v okolí Prahy a Žatce). Od počátku se v zázemí kláštera rozvíjelo sídliště vesnického charakteru, a to východně od klášterního areálu v místech původně laického, později hřbitovního kostela sv. Václava. Klášter byl v této době i vlivným politickým činitelem, jak dokládá účast plaského opata Jana I. na diplomatické misi mající za úkol sjednat sňatek mezi Eliškou, nositelkou přemyslovského odkazu po vymření dynastie v roce 1306, s mladým Janem Lucemburským.

Prosperita plaského kláštera začala upadat s hospodářskou krizí pozdního 14. století a její úplné zastavení přinesly husitské války. Klášter byl vypleněn, jeho statky rozchváceny okolní šlechtou, zejména pány z Kolovrat a z Gutštejna. Poválečná obnova byla úzce vázána na fungující hospodářství, které však nebylo možno oživit bez pozemkové základny. Krokem, který vzdaloval plaské opaty od snu o návratu k předhusitské situaci, byla v roce 1542 zástava velké části dříve klášterního zboží Ferdinandem I. rodu Gryspeků z Gryspachu. Události však nabraly zcela jiný směr v souvislosti s dalším válečným konfliktem, který vešel do evropských dějin jako třicetiletá válka. Jedním z jejích stěžejních důsledků pro české království bylo upevnění katolictví jako jediného povoleného náboženského vyznání, na jehož prosazování se podílely církevní instituce včetně klášterů, jež se znovu začaly těšit přízni panovníků z rodu Habsburků. Plaským opatům se tak ve druhé polovině 17. a v první polovině 18. století podařilo vybudovat nejrozsáhlejší souvislé panství na Plzeňsku (kromě vlastního jádra na Plasku k němu náležela okolní panství Kaceřov, Krašov a naposledy připojený statek Dolní Bělá). Odrazem hospodářského růstu panství se stala rozsáhlá stavební aktivita, realizovaná za účasti nejzvučnějších jmen české barokní architektury. Mezi plaskými opaty v tomto období vyniká především opat Eugen Tyttl, který pro své velkolepé záměry získal vynikajícího architekta Jana Blažeje Santiniho.

Rozkvět, jímž plaský klášter prošel v první polovině 18. století, byl však opět přerušen, tentokrát již definitivně. Stalo se tak v roce 1785, kdy byl klášter jako instituce nařízením císaře Josefa II. zrušen, mniši vystěhováni a budovy s pozemkovým příslušenstvím převedeny do vlastnictví státu (pod správu tzv. náboženského fondu). Od něj koupil bývalé panství včetně klášterních budov v roce 1826 rakouský státní kancléř kníže Klement Metternich. On a jeho potomci, kteří zde sídlili až do konfiskace v roce 1945, učinili z Plas centrum rodového hospodářského zázemí (rozsáhlé lesní hospodářství, železářská huť, pivovar ad.). Za Metternichů se také začalo výrazněji rozvíjet sídlo v zázemí bývalého kláštera, obec Plasy, jejíž prestiž rostla s přítomností aristokratického rodu. K rozvoji přispělo také v roce 1873 vybudování železnice z Plzně do Žatce. Zástavba na pravém břehu Střely, kde se dnes nachází administrativní centrum obce, pochází až z druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století s vrcholem stavební aktivity ve 20. až 30. letech. V letech 1949–1960 byly Plasy namísto Kralovic sídlem okresního úřadu, teprve v roce 1960 jim byl udělen statut města. V Plasích se nachází Státní okresní archiv Plzeň-sever, který původně sídlil v budově konventu, odkud se v roce 2000 přestěhoval do nové budovy nedaleko gymnázia severovýchodně od kláštera.

O původu jména Plasy

Zalesněná krajina v údolí řeky Střely byla oblíbeným místem pro lovecké zábavy přemyslovských knížat. A právě sem si jednoho dne vyrazil i kníže Vladislav II. s několika družiníky. V touze skolit statného jelena se Vladislav odloučil od družiny a pronásleduje svou kořist, prodíral se bez oddechu houštinami, zdolával strmé stráně, postupoval do hloubi lesa. Ztratil se. Unavený a žíznivý došel na malý palouček a usedl pod vzrostlou lípu. Troubil na roh, aby dal znamení své družině, čekal na odpověď, ale marně. Slunce se mezitím sklonilo k západu a vyčerpaný kníže usnul. Zdály se mu sny, jak jede na koni uprostřed velkého vojska a kolem se nese cizí řeč, o bojové vřavě a troskách cizího města, o královské koruně, kterou mu kdosi nasazuje na hlavu. Z příjemného snění jej vytrhl noční chlad a padající rosa. Přetáhl přes sebe plášť a spal dál. Přišel nový sen, v němž viděl bílý klášter v kvetoucím údolí, okna zářila ve slunci, krajinou se nesl zpěv mnichů. Náhle vše zmizelo a před knížetem ze země začal vylézat obrovský had. Leknutím se probudil a popadl oštěp. Had však nikde. Zato z houštiny se na něj v ranním oparu vyřítili dva statní medvědi. Boj to byl nelítostný, ale nakonec Vladislav obě šelmy přemohl. Vyčerpaný padl na kolena a vroucně děkoval za záchranu. V té chvíli jej našli jeho družiníci. Hned se s nimi podělil o svůj zážitek a slíbil, že jako vzdání díků za záchranu života nechá postavit na tomto místě takový klášter, jaký viděl ve snu: „Odpočíval jsem na plášti a had mě probudil ze snů. Nazvěte toto místo Plasy a ať je plaz vztyčen na vrcholku střechy kláštera.“ Tak se stalo a od té doby už nikdy český panovník, putující do těchto končin, nemusel nocovat pod stromem. Kolem lípy, pod níž kníže snil zakladatelský sen, vznikla klášterní zahrada, had na holi ve tvaru písmene T se tyčí na kupoli kaple sv. Benedikta.

Zrušení kláštera v roce 1785

Osmnácté století znamenalo z hlediska dějin plaského kláštera období obnovené naděje i definitivního zániku. Na počátku století pozvedli plaští opati svůj klášter k nové slávě a věhlasu, jeho konce se však cisterciáci nedočkali. Tereziánské a josefínské reformy, realizované ve druhé polovině 18. století s cílem centralizovat do té doby značně roztříštěné habsburské soustátí a zefektivnit jeho správu, se odehrávaly snad ve všech oblastech společensko-politického života. Církevní sféra nezůstala stranou. Naopak, racionalizace veřejné správy počítala s plným podřízením církve potřebám silného státu, řízeného osvíceným panovníkem a jeho oddaným úřednickým aparátem. Důležitým bodem programu byla v tomto směru reorganizace církevní správy především zakládáním nových farností. Finanční prostředky pro to měly být shromážděny právě z bohatých klášterů. K jejich rušení začalo docházet již krátce po nástupu Josefa II. na císařský trůn, největší vlna pak proběhla na podzim roku 1785. V době Josefovy vlády (1780–1790) bylo v Čechách zrušeno 74 klášterů, tedy necelá polovina z celkového počtu. Plaské cisterciáky dostihlo nařízení o zrušení jejich kláštera 9. listopadu 1785. V klášteře směla poslední komunita řeholníků, sestávající z 60 osob, setrvat po dobu pěti měsíců, poté se mniši rozešli, vesměs na okolní fary, které nadále spravovali jako faráři ve službách státu. Poslední opat Celestin Werner (1779–1785) se přestěhoval do nedalekých Nebřezin, odkud se ještě po nějakou dobu marně pokoušel prosadit obnovení kláštera. Jmění kláštera, zahrnující finance, cennosti, budovy i pozemky, bylo vyčísleno na více než 1 400 000 zl., což činí z plaského kláštera nejbohatší zrušený řeholní dům v celých Čechách. K jeho panství, jež se rozprostíralo na území tří tehdejších krajů (Plzeňska, Rakovnicka a Litoměřicka), náleželo město Kralovice, 56 vsí a další nemovitosti v Praze, Plzni, Rakovníku a České Lípě. Majetek kláštera byl převeden na stát a spravován prostřednictvím tzv. náboženského fondu. V roce 1826 koupil bývalé klášterní panství ve veřejné dražbě rakouský státní kancléř kníže Klement Metternich. Obdobně jako v Plasích byly na Plzeňsku zrušeny i další velké a bohaté venkovské kláštery v Kladrubech (benediktini) a v Chotěšově (premonstrátky) a také skromnější kláštery ve městech (Plzeň, Klatovy, Stříbro) i v menších lokalitách (Světce u Tachova, Rabštejn, Štěnovice, Pivoň).

Klement Metternich

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Střela

věcný:

• husitské války
• klášter
• třicetiletá válka
• grangie
• stará plaská cesta
• cisterciáci
• náboženský fond
• železárna
• okresní archiv

jmenný:

• Josef II.
• Gryspekové
• Vladislav II.
• Klement Metternich
• Eugen Tyttl
• Jan Blažej Santini
• Kolovrat z Gutštejna