Město Manětín se rozkládá na úpatí stolové Chlumské hory v údolí Manětínského potoka a ze severu i jihu je obklopeno dvěma rozsáhlými lesními masivy. Historie lokality je velmi bohatá. Již v roce 1169 daroval král Vladislav I. manětínský újezd rytířskému řádu johanitů, kteří zde založili svou komendu, kostel a také trhové městečko na trase zemské stezky z Prahy do Chebu. Právo svobodného trhu získali Manětínští v roce 1235 od krále Václava I., v roce 1382 pak přibyly další městské výsady. Ve středověku jsou v okolí Manětína zaznamenány pokusy o těžbu zlata. Na začátku husitských válek johanité o Manětín přišli ve prospěch Švamberků, a panství bylo od té doby napřed v zástavě a od roku 1483 pak v dědičném držení šlechty. Po Švambercích (do roku 1544) to byli Krajířové z Krajku, poté Šlikové a zejména pak Hrobčičtí z Hrobčic (1560–1617), kterým je připisována výstavba renesančního zámku na místě zaniklé komendy. Následujícím držitelům, Roupovským z Roupova, bylo panství po bitvě na Bílé hoře zkonfiskováno a v roce 1622 prodáno Lažanským z Bukové. Za jejich vlády nad rozsáhlým manětínským panstvím bylo správní centrum proměněno v jedno z kulturních ohnisek barokních západních Čech, kde pobývala řada významných osobností své doby (Petr Brandl, Jan Brokoff, Mauritius Vogt). Potomkům Lažanských, rodu Seilern-Aspangů, náležel Manětín jak zbytkový statek až do konfiskace v roce 1945. V době osvícenství na přelomu 18. a 19. století zřídil Prokop Lažanský v Manětíně továrnu na sukno, která vyvážela do celé Evropy a stala se také hlavním dodavatelem pro rakouskou armádu (uzavřena byla v důsledku nezaplacených pohledávek od státu z doby napoleonských válek). V první polovině 19. století byly v okolí Manětína v provozu tři vrchnostenské minerální hutě zpracovávající vitriolové břidlice na kyselinu sírovou (u Litého, u Libenova a u Horního Lipí), kolem poloviny 19. století se na Manětínsku začalo také s dolováním uhlí (doly u Radějova, Vladměřic a Lipí). Počáteční rozvoj průmyslu v Manětíně a okolí však neobstál v konkurenčním prostředí a dominantním ekonomickým odvětvím tak zůstalo především zemědělství a obchod. Manětín si udržel výrazně český charakter i v době germanizace v 18. a 19. století, takže před druhou světovou válkou zde žilo více Čechů než Němců. Proto zde po roce 1945 neproběhla výměna obyvatelstva tak dramaticky jako v jiných, jazykově německých obcích regionu, které se ocitaly již za protektorátní hranicí. Kvůli absenci železničního spojení s okolním světem zůstal Manětín izolován od průmyslového rozvoje i ve 20. století a dodnes si uchoval výrazně venkovský charakter. Město Manětín je správním střediskem pro 14 okolních obcí (Zhořec, Mezí, Luková, Újezd, Lipí, Radějov, Vladměřice, Česká Doubravice, Brdo, Hrádek, Vysočany, Kotaneč, Stvolny, Rabštejn nad Střelou).

Zkamenělé stádo

Západně od Manětína se nad vsí Doubravice tyčí výrazný kopec Kozelka, dříve zvaný Doubravická hora. V dávných dobách vyháněl každé ráno obecní pastýř stádo krav doubravických hospodářů ke společné pastvě na úpatí této hory. Pastýř tak činil ke spokojenosti všech – sám si přišel na skromný výdělek, zatímco hospodáři získali čas na jiné důležité práce na svých gruntech. Služba ovšem vyžadovala velkou důvěru vůči obecnímu pastýři, vždyť mu sedláci svěřovali to nejcennější, co měli. A jednoho dne se právě tato důvěra začala bortit, to když krávy při večerním dojení po návratu z pastvy přestaly dávat mléko. Udivené selky měly brzy jasno: „To ten šelma pastýř je vydojil!“ Sdělily mu své obvinění, pastýř však prohlásil, že on je nevinný a ať klidně zkamení, nemluví-li pravdu. Na druhý den vyrazil se stádem opět na pastvu, ale večer se nevracel. A když se nevracel ani po klekání, ani se soumrakem, vydali se jej lidé z vesnice hledat. Pastýře i stádo krav našli na obvyklém místě na stráni Doubravické hory. Nic se však nehýbalo, vše bylo zkamenělé. A tak se zkamenělé stádo pase u Doubravice dodnes. Lidé chodí kolem, ukazují podivné balvany dětem a varují je před lhaním a křivopřísežnictvím.

František Wonka

1900-1967

Mauritius Vogt

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Manětínský potok
• Chlumská hora

věcný:

• těžba zlata
• johanitská komenda
• fara
• městská památková zóna
• kostel sv. Jana Křtitele
• zámek
• sochy světců
• černé uhlí
• vitriolová břidlice
• kyselina sírová
• sukno
• kostel sv. Barbory

jmenný:

• Švamberkové
• Vladislav I.
• Jan Brokoff
• Petr Brandl
• Prokop Lažanský z Bukové
• Krajířové z Krajku
• Šlikové
• Hrobčičtí z Hrobčic
• Roupovští z Roupova
• Lažanští z Bukové
• Mauritius Vogt
• Seilern-Aspangové
• František Wonka