Kralovice byly původně vsí, založenou na pozemcích náležejících přemyslovskému panovníku Vladislavu II. Jak název lokality napovídá, k jejímu založení došlo pravděpodobně po roce 1158, kdy Vladislav získal královský titul. Již v roce 1183 daroval kníže Bedřich vesnici cisterciáckému klášteru v Plasích, který pak kolem roku 1200 přikoupil i blízký dvůr od kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.

Poloha na křižovatce významných obchodních cest mezi Prahou a Chebem a mezi Plzní a Žatcem přispěla k rozvoji sídla, které se brzy stalo trhovou vsí a roku 1289 (nebo kolem tohoto data) získalo status poddanského městečka (poprvé se takto výslovně uvádí v roce 1307). V roce 1400 došlo k novému vysazení Kralovic právem zákupním na nově rozměřených parcelách a plaský opat Gottfried zároveň městečko nadal celou řadou privilegií (právo várečné a volného šenku vína a piva, právo užívat dvě pečeti ad.) i povinností (mj. peněžité a naturální dávky, dovoz vápna do kláštera v Plasích). V roce 1420 zastavil Zikmund Lucemburský Kralovice bratřím z Kolovrat a za jejich držení došlo k rozdělení městečka na dvě poloviny, z nichž jedna náležela k panství Krašov, druhá pak k panství Libštejn. Krašovskou polovinu získal v roce 1480 nazpět klášter v Plasích, zatímco druhá polovina se později (v roce 1539) dostala spolu s Kaceřovem do držení Floriána Gryspeka z Gryspachu. Jemu pak plaský opat v roce 1543 zastavil i svou polovinu, čímž se v držení rodu Gryspeků ocitlo celé městečko. Nový majitel vymohl v roce 1547 na císaři Ferdinandu I. povýšení Kralovic na město.

Kralovičtí tehdy polepšili svůj erb a získali některá nová privilegia včetně práva na ohrazení města, k jehož naplnění došlo vybudováním valu po celém obvodu vnitřního města. Florián Gryspek, mimo jiné budovatel renesančního zámku v nedalekém Kaceřově, zde nechal vystavět menší zámeček (vyhořel při velkém požáru města v roce 1845, později byl zbořen a na jeho místě dnes stojí obchodní středisko z roku 1983). Kromě toho inicioval radikální přestavbu gotického kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1623 se Kralovice jako pobělohorský konfiskát vrátily zpět k panství Plasy, jehož součástí zůstaly až do zrušení patrimoniální správy. Do roku 1785 je tedy vlastnili plaští cisterciáci, od roku 1826 pak Metternichové. Až do roku 1765 fungoval v Kralovicích hrdelní soud (někdejší přítomnost popraviště asi 1,5 km jihovýchodně od města dodnes připomíná pomístní název Za Šibencem). V letech 1850–1949 byly Kralovice centrem hospodářsky nepříliš rozvinutého okresu. Charakter centra byl zdůrazněn v roce 1855, kdy Kralovičtí prosadili připojení města na nově budovanou císařskou silnici z Plzně do Žatce, přestože původní projekt, budovaný zdlouhavě od roku 1817, s touto zajížďkou nepočítal. Od roku 1899 byly Kralovice napojeny na lokální železniční trať mezi Rakovníkem a Mladoticemi.

Rozvoj ve druhé polovině 19. století však – oproti jiným sídlům v regionu – vlivem absence průmyslu ustrnul a bylo zde silné vystěhovalectví. V Kralovicích se do první světové války vedle tradičního zemědělství provozovalo hrnčířství, tkalcovství a konaly se zde dobytčí trhy. K výraznějšímu rozvoji došlo až ve 20. a 30. letech 20. století, kdy se mimo jiné v prostoru kolem vlakového nádraží vytvořil menší průmyslový okrsek a při cestě do Mariánské Týnice na západním okraji města vyrostl v roce 1935 rozsáhlý komplex Masarykových kasáren. Další růst města následoval zejména v 70.–80. letech minulého století, kdy byl při silnici do Kožlan vybudován areál zemědělské velkovýroby a rozrostla se i průmyslová zóna kolem nádraží. Tyto změny silně ovlivnily ráz příměstské krajiny, vlastní město bylo negativně postiženo demolicemi kolem náměstí, kde bylo zřízeno autobusové nádraží a vystavěno neúměrně velké obchodní středisko. Památkové hodnoty si uchovala jen jihozápadní polovina vnitřního města kolem mimořádné dominanty kostela sv. Petra a Pavla, historicky cenné objekty se dochovaly také v obou částech náměstí a v Markově ulici.

Kralovické varhany a mumie

Stará pověst vypráví o tom, že když se po třicetileté válce obnovoval kralovický kostel, byla nouze o cín na výrobu píšťal pro nové varhany. Při jedné z porad, jak získat dostatek prostředků na varhany, přišel starý kostelník s nápadem, že v kryptě kostela jsou přeci pohřbeni bývalí protestantští majitelé panství Gryspekové. A říká se, že jsou tam pohřbeni v cínových rakvích. Padlo několik pohárů vína, než se farář s opatovým souhlasem odhodlal povolat zedníka a vypravit se do zazděné hrobky. Zde byli všichni členové výpravy překvapeni zachovalostí tělesných ostatků pohřbených Gryspeků. To bylo přičítáno kletbě, podle níž žádný z Gryspeků neměl po smrti dojít věčného odpočinku a jeho tělo mělo zůstat v neporušené podobě. Cínové rakve tedy byly podle pověsti přeměněny na píšťaly nových varhan a Gryspekové uloženi namísto toho do obyčejných dřevěných rakví se skleněnými víky. To aby všichni, kdo do hrobky přijdou, byli varováni, že kacíř po smrti nezetlí a jeho tělo nedojde pokoje.

Pochod smrti

V blízkosti Kralovic prošel v závěru druhé světové války v roce 1945 transport vězňů koncentračního tábora Buchenwald. Mnoho z účastníků tohoto pochodu smrti zde zemřelo a bylo pohřbeno na místním hřbitově, kde tuto událost a její oběti dodnes připomíná kamenný památník. Na hřbitově se nachází také památník obětem druhé světové války z řad kralovických občanů.

Jan Jindřich Marek

1803-1853

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Plasy
• Mariánská Týnice
• Krašov
• Libštejn
• Kaceřov

věcný:

• fara
• kostel sv. Petra a Pavla
• hrnčířská výroba
• českobratrská církev evangelická
• císařská silnice
• záložna
• městské domy
• trhová ves
• právo zákupní
• město
• železniční trať
• dobytčí trh
• tkalcovská výroba

jmenný:

• Zikmund Lucemburský
• Kolovratové
• Gryspekové
• Vladislav II.
• Ferdinand I.
• Florián Gryspek z Gryspachu
• kníže Bedřich
• Gottried
• Metternichové
• Jan Jindřich Marek