Obec Kaceřov leží 17 km severovýchodně od Plzně a 12 km jižně od Kralovic na široké terase nad levým břehem Berounky. Oblast, kde byl Kaceřov založen, náležela ve 12. století klášteru v Plasích. Ve 14. století, kdy se Kaceřov poprvé zmiňuje v písemných pramenech (1376), se jako majitelé připomínají páni ze Skviřína a jejich nástupci Švamberkové. V roce 1406 je však Kaceřov uveden opět mezi majetkem plaského kláštera, z čehož lze usuzovat, že dříve uvádění šlechtičtí držitelé jej užívali pouze jako manství příslušející k Plasům. To se změnilo v roce 1420, kdy král Zikmund Lucemburský statek Kaceřov včetně tvrze zapsal Kolovratům. V roce 1513 získal statek zpět plaský klášter, ale z finančních důvodů jej hned v roce 1518 prodal pánům z Gutštejna. V roce 1539 byl Kaceřov zapsán Floriánu Gryspekovi z Gryspachu, který z něj následně učinil centrum rozsáhlého rodového panství. Jeho potomci, stojící v době stavovského povstání v letech 1618–1620 na straně odbojných stavů, však o tento majetek v následné vlně konfiskací přišli. Staronovým majitelem kaceřovského statku se tak v roce 1623 stal plaský klášter, po jehož zrušení v roce 1785 byl krátce ve správě náboženského fondu a od roku 1826 až do 20. století v majetku Metternichů.

Kaceřovská hostina

Tragická pověst se vztahuje ke konfiskaci gryspekovského majetku po bitvě na Bílé hoře. Zámek Kaceřov se stal v té době útočištěm, kde se sešli všichni členové rozvětvené rodiny Gryspeků z Gryspachu, aby se společně poradili o dalším postupu a zároveň se vzájemně utěšovali v nejistých časech. Z Prahy sem pronikaly zlé zvěsti, že panovník bude trestat zrádce zabráním majetku, možná i smrtí. Padaly různé návrhy řešení svízelné situace, mezi nimi i ten „vše prolít hrdlem“, jak hlaholil notně podroušený Blažej Gryspek. Když jeho opilost dosáhla toho stupně, že navrhoval zámek raději vypálit, než odevzdat konfiskační komisi, musel jej starý Šebestián Gryspek umravnit. Na návrh jedné z přítomných žen se Gryspekové rozhodli uspořádat poslední hostinu a při ní sníst a vypít všechny zásoby, co na zámku ještě zbývaly. Všichni se tedy ustrojili do nejlepších šatů, dámy se ozdobily nejdražšími šperky, nachystána byla bohatá hodovní tabule. Jen jeden z Grypeků chyběl. Byl to ten, který měl za úkol vyprosit v Praze na místodržitelství milost. K němu se také upínaly poslední tajné naděje stolovníků. Když v nočních hodinách dorazil na zámek, nesesedl ani z koně a jal se vyjet po schodišti do sálu, kde již nějaký čas probíhala poslední hostina. Dlouhou zběsilou jízdou splašený kůň jej ale v půli cesty shodil a podupal. Seběhnuvší se účastníci večeře našli již jen jeho mrtvé tělo. V tu chvíli dorazil do zámku další jezdec, císařský posel s rozsudkem konfiskační komise: „Protože jste vzbouřené evangelické stavy brannou rukou podporovali, byli jste uznáni komisí za zpronevěřilé a hodné trestu. Jste odsouzeni ke ztrátě všeho jmění, bere se vám zámek Kaceřov, město Kralovice a vše se postupuje za věrné služby klášteru plaskému.“ Tři týdny dostali Gryspekové na opuštění svého panství. Vrátili se do hodovní síně, přinesli další víno, velký stříbrný pohár, z nějž společně pívali, a nejstarší z mužů do něj před zraky a s tichým souhlasem ostatních nasypal jed. „Smrt, bratři a sestry, je jistě strašná věc, ale život v hanbě je odporný,“ pravil, zhluboka si přihnul a podal pohár bratrovi. Pohár otráveného vína putoval kolem stolu, a když se napili všichni včetně matek s dětmi, navzájem se objali, políbili a rozloučili. Do hodiny leželi mrtví. Když je takto našli zámečtí služebníci, nechali je pohřbít v rodinné hrobce v Kralovicích. Od té doby mnozí návštěvníci Kaceřova vypověděli, že za měsíčných nocí viděli ducha starého Floriána Gryspeka procházet chodbami a svolávat své syny a další přízraky spojené s touto dávnou tragédií.

Konfiskace statku Kaceřov v roce 1623

Nástrojem potrestání protestantských stavů za jejich účast na protihabsburském odboji, který započal pražskou defenestrací v květnu 1618 a vyústil v osudovou bitvu na Bílé hoře 8. listopadu 1620, byly rozsáhlé konfiskace majetku, v exemplárních případech byla „ztráta statků“ umocněna „ztrátou hrdla“. Konfiskace postihla také bratry Václava a Albrechta Ferdinanda Gryspeky z Gryspachu, majitele kaceřovského panství, jehož zakladatelem a rozmnožitelem byl Florián Gryspek z Gryspachu. Ačkoliv sám byl po celý svůj život oddaným podporovatelem vládnoucí dynastie Habsburků a věrným katolíkem, jeho potomci splynuli s jazykově českou protestantskou šlechtou a v krizových letech 1618–1620 se aktivně přidali na stranu odbojných stavů. Jako součást trestu byl Gryspekům v září 1622 konfiskován veškerý majetek, z nějž kaceřovský statek („zámek a ves Kačerov s dvorem poplužním a městečko Kralovice“) připadl v roce 1623 jeho někdejšímu držiteli, cisterciáckému klášteru v Plasích. Takový příběh, v případě Kaceřova provázený tragickou legendou o hromadné sebevraždě členů potrestaného rodu, nebyl v tehdejších Čechách ničím neobvyklý. Naopak, pobělohorské konfiskace na začátku vlády Ferdinanda II. byly masovým procesem, který se dotkl více než poloviny všech českých panství a statků a zásadně proměnil rozložení sil na hospodářské, a v důsledku toho i politické scéně. Na úkor nižší šlechty a měst se do popředí dostala vyšší šlechta loajální k habsburské dynastii (často cizozemského původu) a instituce katolické církve, zejména kláštery. Plzeňsko nebylo konfiskacemi postiženo jako jiné regiony Čech, například sousední Loketsko. Vedle kaceřovských Gryspeků zde konfiskace postihly především Lobkovice na panství Horšovský Týn. Konfiskace nově definovaly majetkové poměry v Čechách, které zůstaly takto zachovány prakticky až do konce období vrchnostenské správy v polovině 19. století.

Florián Gryspek z Gryspachu

1504-1588

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Plasy

věcný:

• gotická tvrz
• zámek

jmenný:

• Švamberkové
• Kolovratové
• Florián Gryspek z Gryspachu
• Metternichové
• páni ze Skviřína
• páni z Gutštejna