Spolu s rozvojem a rozšiřováním Nové Plzně pomalu vzkvétala i její předměstí, byť jejich existence byla přinejmenším do konce třicetileté války poněkud svízelná, neb v důsledku každého obléhání města obvykle lehla popelem. Přesto se již v roce 1418 v pramenech hovoří o jakési Vídni, plzeňském předměstí v blízkosti domu „Na Hamburku.“ Nedaleko odtud vlastnil jakýsi Vít Malíř dvůr, kde si roku 1406 nechal vystavět kostel sv. Mikláše, netrvalo dlouho a král Václav IV. svolil, aby došlo k přeměně dvora na hřbitov. Ten sloužil jako místo posledního odpočinku především nižším vrstvám, avšak situace se změnila v 19. století, kdy mikulášský hřbitov platil za vskutku dobrou „poslední adresu.“

Ačkoli skutečný rozkvět Východního Předměstí přišel až s průmyslovou revolucí, stavělo se zde již v průběhu 18. století. Kostel sv. Mikláše byl přestavěn a v jeho blízkosti přibyly další dvě sakrální stavby, z nichž se dochovala pouze kaple „U Ježíška,“ v jejíž blízkosti si plzeňská smetánka zřídila krásný Pernerovský letohrádek. Následující století však s sebou přineslo zásadní proměnu této, prozatím poněkud opomíjené, části města. V letech 1839 až 1842 byl na okraji Pražského předměstí založen Měšťanský pivovar, o dvacet let později k němu přibyl První plzeňský akciový pivovar. Třetí z pivovarů byl naopak situován ve větší vzdálenosti od centra v polích mezi Lobzy a městskými pivovary, objektu se dnes říká Světovar.

Zásadním okamžikem urbanistického vývoje Východního Předměstí byla realizace monumentální, dvouúrovňové budovy hlavního nádraží, což této čtvrti dodalo na atraktivitě. Zatímco na Mikulášském náměstí se koncentrovaly především vzdělávací instituce, v jeho okolí žili především dělníci a zaměstnanci železnice. Nejkoncentrovanější bylo toto osídlení ve čtvrti zvané Petrohrad, která se zformovala koncem 19. století. Za první republiky s rostoucí úrovní bydlení docházelo k pozvolnému nahrazení činžovních domů domy rodinnými. Ty můžeme dodnes vidět zvláště v okolí Slovanské a Nepomucké třídy. Kromě Mikulášského náměstí se druhým centrálním bodem Východního Předměstí stalo Jiráskovo náměstí, jemuž vévodí kostel Panny Marie Růžencové z let 1910 až 1913. Po roce 1945 se jihovýchodně od Petrohradu začala stavět vilová čtvrť Petřín. Nepříliš estetickou, avšak zcela signifikantní, pro 2. polovinu 20. století jsou také větší bloky panelových domů.  

Založení Měšťanského pivovaru

Pivovarnictví bylo již od středověku jedním z nejlukrativnějších druhů hospodářství. V průběhu celého 16. století se vedly ostré spory mezi bohatými právovárečnými měšťany a vrchností, která si, ve snaze hledat nové zdroje příjmů pod tíhou pozdně středověké inflace, chtěla produkci piva podmanit. Avšak málokde pivovarnictví přežilo až do součanosti a navíc si získalo celosvětový věhlas jako právě v Plzni.

Počátkem 19. století vaření piva v Plzni upadalo. Ačkoli všude jinde se již vařilo moderní, bavorské podkvašené pivo, v Plzni se stále sázelo na nadkvašení. Tento druh piva ale nebyl zdaleka tak oblíbený a plzenští právovárníci začali ztrácet své odběratele, protože ti si raději nechali dovážet bavorské pivo z okolí. Část právovárečných měšťanů se tak nakonec dohodla, že společnými silami vybudují pivovar, kde se bude vařit novým způsobem.

V roce 1839 zakoupili od manželů Syrových zahradu na Pražském Předměstí mezi cestou na Doubravku a Radbuzou. Původní projekt na pivovar s jedinou pánví na 64 věder piva sestavil František Filous. Vlastní realizaci stavby pak provedl Martin Stelzer. Stavba započala v roce 1839 a v říjnu 1842 se již vařila první várka. Nový pivovar byl na svou dobu skutečným technickým skvostem, jemuž vévodily rozsáhlé sklepy tesané do skály. Během Martinských trhů se pivo z Měšťanského pivovaru točilo ve třech hospodách a do konce roku je mohli ochutnat i v Praze. Prvním zdejším sládkem byl Josef Groll z Bavorska. Pivovar si záhy získal nejen českou, ale i celosvětovou oblibu. A od roku 1845 se v podstatě nepřetržitě rozšiřoval a modernizoval.

V roce 1880 byl napojen odbočkou na železniční dráhu, o rok později byl osvětlen obloukovými lampami Křižík-Piette. V polovině 80. let 19. století dodala firma Emil Škoda elektrické chlazení do spilek.

Rozkvět pivovaru narušily pouze obě světové války. Během té první byly odevzdány všechny měděné pánve, na konci té druhé areál pivovaru zasáhla asi stovka spojeneckých bomb. V roce 1964 byl změněn název na Západočeské pivovary a pro potřeby exportu bylo používáno označení Plzeňský Prazdroj, jenž si světově proslulý plzeňský ležák ponechal až do současnosti.  

Jiří Trnka

1912-1969

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Petrohrad
• Petřín

věcný:

• dům Na Hamburku
• Pernerovský letohrádek
• kostel Panny Marie Růžencové

jmenný:

• Václav IV.
• Vít Malíř