Ještě před založením Nové Plzně se na území dnešní Doubravky nacházela dnes již zaniklá středověká ves Týnec. Tato opevněná osada měla především chránit přechod obchodní stezky vedoucí od Starého Plzence na Manětínsko. Pozůstatkem po tomto nejstarším osídlení je kostel sv. Jiří, který byl vysvěcen nejpozději ve 14. století na místě starší týnecké kaple.

V pramenech se o Doubravce poprvé píše v roce 1338, tehdy tu stál dvorec a pár usedlostí. Až počátkem 16. století zakoupilo zdejší pozemky město Plzeň od sester Magdalény, Kateřiny, Doroty a Johanky z Doubravky. O sto let později si zase nějaký Jan z Doubravky zakoupil část vsi od města a vystavěl si tu chalupu. Již tou dobou ale Doubravka sloužila Plzni především jako hospodářské zázemí a též jako důležitá zastávka při cestě na Prahu, provozovala se tu totiž krčma a stál tu městský ovčín a kovárna. Počátkem 18. století se na Doubravce ve velkém pěstovaly švestky, zpracovávala se zde měď a fungovala tu lopatárna a papírenský mlýn.

Koncem 19. století však původní vesnická zástavba počala rychle mizet v důsledku výstavby nových domů, původní rozvržení těchto čtvrtí však zaniklo pod panelovou výstavbou od 60. let 20. století. Neméně bolestivým zásahem bylo vybombardování velké části Doubravky britskými letadly v dubnu 1945, jejichž cílem mělo být seřaďovací nádraží. V důsledku náletu byl poškozen i kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1909, který posléze ustoupil panelové výstavbě.

Do současnosti se na Doubravce dochovalo v menší míře jen několik málo staveb vyžadujících památkovou ochranu. Velmi cenný je zvláště kostel sv. Jiří, dále pak několik vesnických usedlostí, včetně adaptované budovy původního doubraveckého dvora.

Bombardování Plzně v dubnu 1945

V posledních letech války se Plzeň stala častým cílem spojeneckých bomb. Strategickým bodem, určeným k totálnímu zničení, byla plzeňská Škodovka, která za války prioritně produkovala zbraně, kterými zásobovala německou armádu. Druhým klíčovým místem, jehož likvidace byla více než vhodná, bylo hlavní nádraží a k němu přiléhající železniční síť.

K jednomu vůbec nejničivějšímu náletu došlo v dubnu 1945. Těsně před koncem války vysílenou a již tak dost poničenou Plzeň zasáhlo v noci ze 16. na 17. dubna 896 tun bomb shozených z 222 letadel. Ačkoli byla veškerá munice primárně určena těmto dvěma vybraným místům, bylo zničeno i jejich blízké okolí, neboť bomby neměly v podstatě žádné navigační zařízení, k orientaci sloužily pouze souřadnice a přesnost pilota, která byla výrazně snížena značnou výškou, ze které byly kvůli bezpečnosti bomby shazovány, a zároveň i nízká viditelnost v brzkých ranních hodinách. Kromě Škodovky a nádraží tak spojenecký nálet zasáhl hustě osídlenou dělnickou čtvrť Cikánku, Doubravku, městský pivovar, městská jatka a Letnou. Následující den byl rozbombardován také Petrohrad a velká část Slovan. Předpokládá se, že během tohoto leteckého útoku zahynulo na 850 civilistů. Nejvíce obětí zemřelo v zasažených protiletadlových krytech. Jen v železničním krytu bylo zabito všech 350 schovavších se železničářů a cestujících. Plně obsazený kryt se sesypal i v Jateční ulici. Toto tragické, tou dobou snad již i poněkud zbytečné, bombardování Plzně dodnes připomíná řada pamětních desek umístěných nejen v Doubravce, ale i na jiných postižených místech.

Jan Dubravius

1486 - 1553

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Týnec
• Nová Plzeň

věcný:

• mlýn
• papírna
• kovárna
• hamr
• ovčín
• krčma
• švestky
• měď

jmenný:

• Magdaléna z Doubravky
• Kateřina z Doubravky
• Dorota z Doubravky
• Johanka z Doubravky
• Jan z Doubravky