Merklín najdeme asi 8 km jihovýchodně od Stodu, 10 km západně od Přeštic v okrese Plzeň-jih. Pod správní území patří Kloušov a Lhota. Protéká tudy Merklínský potok, který se v obci stéká s Roupovským potokem. Okolí bylo osídleno už v pravěku, což dokládá několik mohylových pohřebišť. Merklín je prvně připomínán roku 1356 již jako městečko s farním kostelem. Roku 1410 byl v majetku Borníka ze Štítar. Za husitských válek koupil Merklín stříbrský měšťan Petr, jenž se stal zakladatelem rodu Merklínských z Merklína. Kolem roku 1496 koupil Merklín Vilém z Chřínova. Roku 1621 vyplenila městečko vojska Arnošta z Mansfeldu. Zkázu dovršil požár. V pobělohorské době získal Merklín konfiskací Vilém z Klenové. V letech 1738–1815 patřil Merklín rodu Morzinů, poté do roku 1872 Hanuši Krakovskému z Kolovrat. Dědictvím se dostal do majetku hraběte Pálffyho. Roku 1921 tady žilo 1 759 obyvatel.
Dominantami Merklína jsou zámek a kostel sv. Mikuláše. Zmínku zaslouží českobratrský kostel, bývalá židovská synagoga, židovský hřbitov nedaleko obce a soubor soch, z nichž můžeme uvést barokní plastiky sv. Floriána a sv. Notburgy na terase u kostela sv. Mikuláše. V osadě Bijadla najdeme kostel sv. Vavřince přestavěný na sýpku.
Duchovním správcem v Merklíně byl v letech 1844 a 1845 vlastenecký kněz, spisovatel, autor znárodnělých písní František Jaroslav Vacek Kamenický (1806–1869). Básník Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský (1839–1869) působil v letech 1860 a 1861 na merklínské škole jako podučitel. V 50. letech 19. století v obci několikrát pobýval o prázdninách slavný spisovatel Jakub Arbes (1840–1914). Roku 1841 se v Merklíně narodil Eduard Valečka (1841–1905), nakladatel, spisovatel, publicista, překladatel z ruštiny. V 60. letech 19. století učil na zdejší škole. Dalším rodákem je František Krčma (1885–1950), středoškolský učitel, literární historik, překladatel z francouzštiny.
