Blovice

Blovice - Okres Plzeň-jih

Základní informace

typ památky: Nezařazeno

Stručné představení

Blovice představují jedno z hlavních center okresu Plzeň-jih. První zmínka pochází z roku 1284. Mezi zajímavé památky patří kostel sv. Jana Evangelisty. Významným rodákem je autor československé státní vlajky Jaroslav Kursa.

http://www.blovice-mesto.cz

Památky v oblasti

Kostel sv. Jana Evangelisty v Blovicích

Kostel sv. Jana Evangelisty v Blovicích
Barokní kostel sv. Jana Evangelisty stojí nad řekou na okraji městského jádra. Vybudován byl v letech 1760–1767. Za kostelem se nachází pohřební kaple sv. Kříže.

Městské domy v Blovicích (čp. 23, 24, 148, 149)

Městské domy v Blovicích (čp. 23, 24, 148, 149)
Na Masarykově náměstí v Blovicích najdeme zajímavé domy čp. 23 a 24. Klasicistní domy čp. 148 a 149 stojí v Hradišťské ulici. Stavba čp. 148 sloužila dříve jako muzeum. 

Radnice v Blovicích (čp. 143)

Radnice v Blovicích (čp. 143)
Radnice na Masarykově náměstí v Blovicích byla zbudována v roce 1825. Roku 1893 byla přestavěna v novorenesančním stylu. V sousedství se nachází budova bývalého berního úřadu a soudu čp. 137.

Fotografie neexistuje.

Sídliště Chudinka u Blovic
Výšinné sídliště chamské kultury Chudinka najdeme v katastrálním území Blovice a Zdemyslice.

Socha sv. Jana Nepomuckého v Blovicích

Socha sv. Jana Nepomuckého v Blovicích
Barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1707 najdeme na blovickém náměstí.

Židovský hřbitov v Blovicích

Židovský hřbitov v Blovicích
Nedaleko centra Blovic najdeme starý židovský hřbitov s dochovanými barokními a klasicistními náhrobky, který měl být založen snad již roku 1683.

Historie

Blovice představují jedno z hlavních center okresu Plzeň-jih. Leží v údolí řeky Úslavy asi 20 km jižně od Plzně, 15 km od Nepomuku. Pod správní území patří Bohušov, Hradiště, Hradišťská Lhotka, Hradišťský Újezd, Komorno, Stará Huť, Štítov, Vlčice. Partnerskými městy jsou německá města Teublitz a Triptis. Počátky jsou spojeny s cisterciáckým klášterem Pomuk. První zmínka pochází z roku 1284. Ve 2. polovině 14. století jsou Blovice zmiňovány již jako městečko. Po zničení kláštera za husitských válek se dostaly do zástavního držení pánů ze Švamberka. Později je jako majitel uváděn Vilém z Netunic. Krátce je držel také Zdeněk Lev z Rožmitálu. Šternberkové městečko roku 1566 odprodali od zelenohorského panství pánům z Roupova. Ti ho připojili k Vlčtejnu. Od roku 1587 byly Blovice natrvalo součástí panství Hradiště. Od 18. století začal stavební rozvoj, který nebyl zastaven ani požáry v letech 1722 a 1782. Za Prokopa z Kolovrat došlo k zadlužení panství. Poddaní byli zatíženi dávkami natolik, že došlo ke vzpouře. Roku 1838 tady bylo 1 151 obyvatel a 269 domů. Stál zde panský hostinec a mlýn, dva panské domy, kostel s farou, škola, radnice, městský pivovar, propachtovaný městský dvůr a tři mlýny. Trvale zde žila židovská komunita. Město proměnila velká přestavba po posledním požáru, kterému padlo v roce 1831 za oběť 62 domů a dvacet stodol. Od roku 1850 tady působil berní úřad. Od roku 1855 byly Blovice sídlem smíšeného politicko-soudního okresu. Od roku 1865 zde sídlilo okresní zastupitelstvo a od roku 1868 soudní okres. V roce 1868 byla vybudována železnice. Řada obyvatel dojížděla za prací do Plzně. V 1. polovině 20. století se město rozrostlo o čtvrť rodinných domů, které vyplnily nezastavěný prostor mezi městským jádrem a nádražím. Po válce byl konfiskován hradišťský statek. Citelnou ztrátou bylo zrušení okresního úřadu roku 1960. Dnes jsou Blovice moderním městem, ve kterém funguje kromě různých úřadů a firem také několik škol, z nichž nejvýznamnější je gymnázium. V roce 2010 tady žilo 4 188 obyvatel.         

Mezi hlavní památky města patří kostel sv. Jana Evangelisty, budova radnice, několik zajímavých městských domů či socha sv. Jana Nepomuckého. Dále je zde budova někdejšího okresního úřadu, Dobiášův mlýn, kaplička sv. Františka z Assisi, bývalá židovská synagoga a starý židovský hřbitov. Pozornost zaslouží pomník Jana Husa, kašna na náměstí, moderní pomník válečných letců, památná lípa i městský hřbitov, na němž odpočívá řada významných postav blovické historie. Poblíž obce se nachází pravěké sídliště Chudinka. 

Vlastenecký kněz, spisovatel a autor znárodnělých písní František Jaroslav Vacek Kamenický (1806–1869) přišel do Blovic v roce 1845 a stal se zde prvním děkanem. Tady také roku 1869 zemřel. Dodnes ho připomíná pomník na místním hřbitově a pamětní deska na budově čp. 55. Rovněž po něm byla pojmenována ulice. Adolf Opper de Blowitz (1825–1903) se narodil v Blovicích do židovské rodiny v roce 1825. Bývá označován za jednoho z největších žurnalistů 19. století. Působil ve Francii, byl dopisovatelem londýnských novin The Times. Zemřel v roce 1903 v Paříži. Na rodném domě byla odhalena pamětní deska, která byla před jeho zbouráním přesunuta na budovu místní spořitelny. V roce 1939 byla sejmuta a uložena v depozitáři muzea. K opětovnému odhalení došlo v roce 1993. Básník Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský (1839–1869) učil na blovické škole od roku 1861 až do své smrti v roce 1869. Ve městě jej stále připomíná pomník na hřbitově a pamětní deska na domě čp. 55. Také je po něm pojmenována jedna z ulic. Spisovatel, básník a dramatik Vojtěch Heinrich Jirota (1851–1872) se narodil v Blovicích roku 1851 a v roce 1872 zde také zemřel. Na jeho rodném domě čp. 99 byla odhalena pamětní deska a ve městě po něm byla pojmenována ulice. František Raušar (1857–1941) zahájil v Blovicích v roce 1876 svoji učitelskou dráhu, roku 1897 se tady stal ředitelem chlapecké měšťanské školy. Kromě toho byl zakladatelem blovického muzea. Je pochován na místním hřbitově. Na budově čp. 148 je umístěna jeho pamětní deska a ve městě po něm byly pojmenovány Raušarovy sady. Pedagog, archivář a tvůrce československé státní vlajky Jaroslav Kursa (1875–1950) se narodil v Blovicích roku 1875. V rodišti byl po léta téměř zapomenut, až roku 2005 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska. Jaromír Kašpárek (1896–1919) pocházel z Protivína, po ovdovění se jeho matka přestěhovala do Blovic. V roce 1919 bojoval při vpádu Maďarů na Slovensku, kde byl zabit. Jeho ostatky byly uloženy v Blovicích a na domě čp. 176 byla odhalena pamětní deska. Marie Škardová (1906–1943) pocházela z Plzně, krátce po narození se rodina přestěhovala do Blovic, kde navštěvovala školu. Za druhé světové války rozšiřovala letáky, organizovala psaní příspěvků do ilegálních časopisů a v roce 1943 byla popravena. Její jméno dříve nesla blovická škola. Kněz Josef Melka (1921–1997) působil v Blovicích od roku 1967. Úspěšná československá reprezentantka v atletice Jarmila Strejčková-Nygrýnová (1953–1999) absolvovala v Blovicích základní školu a gymnázium.   

Významné pověsti

Pověst o hadím království

V lese Kamensku se zdržoval pod velkým kamenem had, o němž se vyprávělo, že má na hlavě zlatou korunu. Nádeník z nedaleké vesnice chtěl korunu ukořistit pro sebe. Kdo ji chtěl získat, musel na louku rozprostřít bílý šátek. Had se připlazil, odložil korunu na šátek a usnul. Tehdy bylo důležité, aby měl odvážlivec rychlého koně, protože jinak by ho had uštkl, což by znamenalo smrt. Nádeník si vypůjčil koně, rozprostřel šátek, had na něj položil korunu a usnul. Nádeník vzal korunu, vyskočil na koně a ujížděl pryč. Když to had zjistil, pustil se za ním, ale už jej nedohonil. Poté vylezl na skálu a vrhl se do propasti. Muž si za peníze z prodeje koruny koupil statek a žil spokojeně až do smrti. Pověst o hadech se zlatými korunkami se objevuje také v Žinkovech. Hadí království se zlatým pokladem má být dle jiné pověsti rovněž u Strašína na Sušicku.  

Pověst o blovickém ševci

Když byl jeden blovický švec v lese pro dřevo, přišla k jeho ženě cikánka a hned uhodla, že jim málo dojí krávy. Nabídla se proto, že je napraví. Poručila hospodyni, aby přinesla máslo a bílou mouku, z níž udělala hnětýnku, do které přisypala zázračné koření. Pak nařídila, aby hnětýnku upekla na másle a každé krávě přidala půlku do píce. Když se švec vrátil, šel se naobědvat. Přitom našel v troubě hnětýnku. Domníval se, že takové lahůdky připravuje žena pro sebe v jeho nepřítomnosti, hnětýnku snědl, nezmínil se o tom slovem a odjel zpět do lesa. Tam se z něho najednou spustilo mléko, takže pospíchal domů, kde za chvíli naplnil všechny krajáče. Toto jeho utrpení poté trvalo čtrnáct dnů. 

Významné osobnosti

Jaroslav Kursa

1875-1950

Další

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

místní:
věcný:
jmenný:

Fotografie

Kostel sv. Jana Evangelisty v BlovicíchMěstské domy v Blovicích (čp. 23, 24, 148, 149)Radnice v Blovicích (čp. 143)Socha sv. Jana Nepomuckého v BlovicíchŽidovský hřbitov v Blovicích