Červené Poříčí, až do konce 16. století známé pouze jako Poříčí, založila jako své rezidenční sídlo místní šlechta před rokem 1318. Tehdy se totiž v pramenech poprvé objevuje poplužní dvůr a ves toho jména v držení Jaroslava z Poříčí a jeho bratra Drslava. Po krátké držbě pány z Kocova získali zdejší panství páni z nedalekého Švihova. Jan z Rýzmberka a na Rabí tak na delší čas připojil Poříčí ke švihovskému panství, jehož součástí ves zůstala až do doby, než jeho potomci byli nuceni statek kvůli finanční tísni odprodat Jindřichovi Mladotovi z Jilmanic. Ten sice započal se stavbou tvrze, jejíž pozůstatky jsou zde dodnes patrné, avšak posléze byl nucen panství opět prodat. Roku 1569 ves i s mlýnem připadla Mikuláši Šicovi z Drahenic, za jehož potomků dosáhl zdejší statek asi největšího rozkvětu. Mikuláš započal se stavbou reprezentativního zámku v renesančním stylu, avšak stavbu dokončil až jeho nástupce Adam. Adamův syn Albrecht byl velmi úspěšný hospodář, o čemž svědčí i místní dobové pořekadlo: „Borovský jemnost pán Koc má peněz moc. Poříčský jemnost pán Šic, ten jich má ještě víc.“ Též Albrechtův nástupce Mikuláš dbal na rozkvět svých držav, avšak kvůli své bouřlivé povaze se potýkal s nejedním problémem, několikrát totiž stanul před soudem kvůli výtržnostem, v roce 1618 se pak zapojil do stavovského povstání. Unikl sice popravišti, ale byl mu zkonfiskován majetek. Za velmi výhodnou cenu tak bývalý Šicovský majetek získal Filip Adam z Kronenbergu. Až do počátku 19. století se však majitelé velmi rychle střídali a až v první polovině 19. století se po mnoha peripetiích Červené Poříčí dostalo do držení Habsburků. S koncem první světové války na něj byla uvalena nucená správa, která skončila roku 1922, kdy se Červené Poříčí oficiálně stalo majetkem Československého státu. Za první republiky se v místním panském pivovaře vařilo pivo se značkou Regent a obnovená pivovarnická výroba do města přilákala řadu dělníků, kteří se v obci usazovali v nově vystavěných domech v blízkosti pivovaru. Za druhé světové války využívala poříčský zámek německá armáda. Až s koncem války byla do vsi zavedena elektřina a poprvé si místní mohli také poslechnout rozhlas.
