Újezd patří ke starým chodským vesnicím, první zmínka o něm je na známém opisu listiny Jana Lucemburského z roku 1325. Ke sporu s vrchností došlo již za zástavních držitelů Švamberků. Katolík Kryštof ze Švamberka nechal roku 1503 upálit na šibeničním vrchu u Boru šest českých bratrů z Újezda. Na statku čp. 7 je dnes pamětní deska připomínající památku dvou z nich, Jana a Mikuláše Nadrybů. Roku 1652 se zde narodil Jan Sladký Kozina, popravený roku 1695 v Plzni. Proto se vsi v moderní době říkalo, pro odlišení od ostatních Újezdů, také Kozinův Újezd. Když roku 1693 zasahovala na Chodsku proti povstalcům trestná výprava hejtmana Hory z Ocelovic, zaútočili také na Újezd. Sedláci buď utekli, nebo zůstali a byli zajati. Začal proces, který měl Chody odradit od dalších vzpour. Ve vězení v Praze seděli rychtář Kryštof Hrubý z Draženova, Jan Sladký Kozina a Jan Sellner, řečený Čtverák. Hrubý ve vězení zemřel, vybíralo se tedy mezi Čtverákem a Kozinou, nakonec byl k exemplárnímu potrestání, snad na popud samotného Lomikara, vybrán Jan Sladký Kozina.
Když roku 1846 Újezd navštívila Božena Němcová, vyprávěla jí prý místní stařena příběh o „rychtáři Kosinovi“. Němcová také popsala vesnici slovy: „Je to roztomilá vesnice; stavení hezky spořádané, u každého buď zpředu, nebo zezadu ovocný sad a skoro u pátého statku vždy košatá lípa. Uprostřed kaplička.“
Za Koziny byla ves ještě téměř celá dřevěná. Jejím centrem byla vždy obdélníková pravidelně vyměřená náves. V Újezdě často hořelo, poslední velký požár byl roku 1873. Původní podoba statků se tak velmi změnila. Před rokem 1989 došlo i zde k řadě demolic a nevhodných přestaveb. V tzv. Kozinově statku (čp. 3) je Kozinova pamětní síň a expozice věnovaná historii Chodska.
