Ves Úboč se nachází v jihozápadních Čechách na území okresu Domažlice asi 6 km severovýchodně od města Kdyně. Rozkládá se ve výšce přibližně 500 m n. m. na jihovýchodním úbočí (odtud také jméno vsi) Kněžské hůrky (658 m n. m.). Jméno vsi se poprvé objevuje roku 1251 v predikátu Jiřího z Úboče, který vystupuje jako jeden ze svědků v listině kladrubského kláštera. Majitelé vsi, drobní šlechtici, si zde koncem 13. století postavili tvrz, která zanikla již po polovině 14. století, kdy se Úboč stala součástí panství nedalekého hradu Nový Herštejn.
Roku 1524 přešla Úboč jako součást herštejnského panství do držení královského města Domažlice, které však brzy o nově nabytý majetek přišlo pro účast ve stavovském odboji v roce 1547. Sídlem panství se poté místo hradu staly Únějovice a jeho feudální držitelé se často střídali. V roce 1711 byl únějovický statek i s Úbočí, která byla jeho největší vsí, připojen k chudenickému panství Černínů z Chudenic, k němuž náležel až do konce období vrchnostenské správy v roce 1848.
V roce 1773, tedy ještě před školskou reformou Marie Terezie, byla v obci z iniciativy ředitele chudenického panství Václava Podivína Holečka postavena škola, jejíž dřevěnou stavbu nahradila v roce 1822 nová zděná budova. Místní obyvatelé se živili především zemědělstvím (od konce 18. století pěstováním brambor), v obci fungoval mlýn pod hrází Úbočského rybníka, kde se, stejně jako v dalších rybnících v okolí, chovali kapři. Úboč zůstala stranou budovaných hlavních dopravních spojnic, díky čemuž je dnes klidným místem s krásným okolím.
Zajímavostí obce je existence dvou středověkých kostelů, jíž lze snad chápat jako pozůstatek rozdělení obce mezi více majitelů (Horní a Dolní Úboč). Z nich se zachoval pouze kostel sv. Mikuláše, zatímco kostel sv. Václava, u kterého byla od husitství až do třicetileté války nekatolická fara, byl zrušen nařízením císaře Josefa II. a v roce 1791 rozebrán na stavební materiál, použitý pro stavbu dodnes stojící sýpky u zaniklého statku čp. 33. Kostel sv. Václava stával na návrší v Horní Úboči. Dominantní poloha nasvědčuje, že mohl sloužit také jako útočiště obyvatel v případě nebezpečí.
