To je pěkná Amerika!
Kdysi bývala Šitboř bohatá a výstavná vesnice. A místní sedláci na to byli patřičně hrdí. Jednou si syn bohatého sedláka zamiloval děvče, které u nich sloužilo. Rodiče mu nechtěli povolit, aby si vzal chudou. Marně je přemlouval. Jednoho dnes se v hospodě zmínil, že tedy radši uteče do Ameriky. A ráno byl skutečně pryč, i se svou láskou. Uteklo pár let, až jel jeden ze Šitboře pro sklo až k říčce Chladné Bystřici. Když si prohlížel sklo na prodej ze zdejší sklárny, všiml si jednoho brusiče. „Vždyť je to náš ztracený mladík!“ napadlo ho. „Nebo jeho dvojník!“ Hned se s ním začal bavit a všichni kolem poslouchali. Padlo i slovo Amerika. Místní se smáli. I v Šitboři z toho bylo pozdvižení, když jim vyprávěl, koho a kde potkal. A údolí na jižním svahu Čerchova, kde skláři žili, dostalo jméno Amerika.
