Postřekov leží 10 km od Domažlic na úpatí Haltravy. Název vsi má být odvozen od slova „postřehnouti“, tedy pozorovat, zjistit, uvidět. Německy se Postřekovu říká Alt Possingau. První zmínka o něm jako o privilegované chodské vsi je z roku 1325. Postřekovští patřili k nejradikálnějším z Chodů. Roku 1629 měli osvobodit Chody vězněné v Klenčí. Aktivní byli také ve vzpouře proti Lomikarovi. Roku 1666 začala u Postřekova pracovat papírna, která byla roku 1866 změněna na brusírnu skla. Byl zde také hamr. Z místních řemesel proslulo krajkářství, šamotářství a komínářství.

U Postřekova, poblíž papírny u mostu, se měla nacházet tajemná kamenná mísa, hraniční mezník, o kterém psal již Jindřich Šimon Baar. Mnozí pochybují o její existenci, příběh o ní je však jednou z nejznámějších pověstí Chodska. Baar našel zmínku o míse v dopise vrchnostenského úředníka panství Kout z roku 1758. Kamenná mísa měla stát na hranici čtyř panství: Trhanov, Poběžovice, Pivoň a Horšovský Týn. Majitelé všech těchto panství mohli z mísy jíst a přitom stát doma na své půdě. Lomikar prý jednou nechal uvařit polévku a pozval ostatní na oběd. Z mísy ale vylezl had se čtyřmi hlavami a bylo po jídle. Za Baara už mísa neexistovala. Zdeněk Procházka se domnívá, že pokud mísa kdy byla, musela stát v místech, kde Černý potok protéká pod silnicí ze Ždánova do Nového Kramolína. Zde totiž stávala zmíněná, již zbořená, papírna. Kousek odtud se směrem k Červenému mlýnu stýkaly hranice tří panství, ze jmenovaných sem nezasahovalo pouze panství Horšovský Týn.   

V Postřekově žil chodský malíř Jaroslav Špillar (1869 – 1917), který vytvořil i oltářní obraz pro kapli v Postřekově. Špillar také zachytil na obraze „Chodská svatba“ známý místní hostinec U Hadamů. Později se odstěhoval do Pece pod Čerchovem. Roku 1926 zemřel v Postřekově malíř Jaroslav Mašek (1891 – 1926). Jeho známým obrazem je např. „Chodský písmák.“ Postřekov navštívil dvakrát spisovatel Alois Jirásek (roku 1876 a 1882). Romantické prostředí starého Postřekova inspirovalo také další spisovatele, zejména Jana Vrbu a Jindřicha Šimona Baara.

Postřekov je známý svým masopustem, vyhledávané jsou i další slavnosti jako dožínky, posvícení či voračky. Lze zde potkat selky v kroji, zaslechnout typické chodské nářečí, maluje se zde chodská keramika a vyrábí krajky. Vesnice má menší pomník padlým, pomník Jana Husa v podobě kamenné mohyly a pamětní desku na počest J. Čápa, kterého roku 1944 zastřelili fašisti. Roku 2000 bylo otevřeno Hasičské muzeum. Přírodní rezervaci Postřekovské rybníky najdeme 1,5 km východně od Postřekova. Původní charakter nejlidnatější z chodských vesnic již značně narušila moderní výstavba. Ze starých objektů je zajímavá stará hospoda U Hadamů, dvůr U Bártů s branou a dřevěnou pavlačí a roubená chalupa s doškovou střechou čp. 47.

Součástí Postřekova je dnes původně samostatná ves Mlýnec, německy nazývaná Linz. Obě vsi dělí Mlýnecký potok. Obyvatelé Mlýnce byli ve středověku poddanými kláštera Pivoň, o vsi se poprvé píše roku 1379. Později přešel Mlýnec pod panství v Poběžovicích. I vlivem rozdílného historického vývoje se v Mlýnci hovořilo německy, zatímco Postřekov zůstal český. U kapličky Nejsvětější Trojice v Mlýnci mělo být pohřbeno pět vojáků z armády ruského generála Suvorova, jehož vojska táhla krajem roku 1799.

Chudák Danda z Postřekova a světlíčko

Na Chodsku se často zjevovala po setmění tajemná světélka. Místní jim říkali „světlíčka“. Někdy vypadala jako malé děti v bílé košilce. Pozlobila, jindy ale i pomohla, jako ševci Dandovi z Postřekova. Když mu vojáci z Klenčí přinesli k opravě horu bot, švec si zoufal. Jak nebude mít do ráno hotovo, bude zle, řekl ten vojenský pán. Nakoupil k opravě vše, co potřeboval, ale na svíčky už nezbylo. A měsíc, neřád, taky nesvítil. Jen v lukách tancovalo světlíčko. Švec si dodal odvahy a poprosil ho o pomoc. Světlíčko souhlasilo, jen když to švec nikomu nepoví. A do rána bylo hotovo. Protože o příběhu víme, je jasné, že švec dohodu nedodržel. Nebo také možná do okna nakoukl zvědavý soused a všechno vyzvonil.

Návštěvy Aloise Jiráska v Postřekově a okolí

Roku 1876 převezli do Postřekova bratři Thomayerové z Trhanova svého vzácného hosta, spisovatele Aloise Jiráska. Podnikli s ním výlet na Haltravu. Jirásek byl výletem a krajem nadšen, své dojmy z krásné přírody s bohatou minulostí vepsal do fejetonu pro list Pokrok. O šest let později se do Postřekova vrátil v doprovodu svého přítele Jana Slavíka. Bydlel u řídícího učitele a znalce Chodska Josefa Forejta. Jirásek podnikal řadu vycházek do okolí a sbíral materiál pro svoje slavné „Psohlavce.“ V Postřekově si vybral i některá jména pro postavy v románu, např. Kuželka, Psutka, Buršík či Konopík.

Jiří Kajer

1905 – 1969

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• roubená chalupa
• pomník padlým
• Husův pomník
• papírna
• hraniční mezník
• masopust

jmenný:

• Jindřich Šimon Baar
• Jarosla Špillar
• Jaroslav Mašek
• Alois Jirásek