První zmínka o Loučimi je z roku 1357. Dle pověsti založila zdejší kostel rodina tajemných obrů. Od toho, jak se s nimi vděční obyvatelé loučili, vznikl prý název vesnice, Loučim. Poutní kostel Narození Panny Marie pochází z 2. čtvrtiny 14. století. Proslul svou černou soškou P. Marie s mečem v hlavě (husitská madona), která je kopií madony z bavorského Neukirchen. Nad kostelem ve stráni stávala pravděpodobně ve středověku tvrz.
Vesnice nebo její části patřily od 14. do 16. století Příchovským z Příchovic. V 17. století vlastnili část vsi Vlasatí z Domaslavi. V 18. století přišli Hubáciové z Kotnova, kteří spravovali majetek z Běhařova. Běhařov pak přešel i s Loučimí pod Bystřici nad Úhlavou. Mezi majitele Bystřice nad Úhlavou patřili i příslušníci slavného pruského královského rodu Hohenzollern – Sigmarinen.   
Loučim leží v krásné přírodě na železniční trati Klatovy – Domažlice. Romantický je nejen místní kostel ale i starý židovský hřbitov v lese za obcí.

O husitské madoně

Pověst o husitské madoně, která je patrně barokního původu, existuje v několika různých variantách i více beletristických zpracováních. Zde uvádíme jednoduchou verzi bez pozdějších literárních doplňků. Takto je příběh ztvárněn také na malbách v kostele v Neukirchen Hl. Blut v Bavorsku. Zbožná Češka ukryla před husity sochu až v dalekých Bavořích. Husité vypalovali kostely, ničili obrazy a sochy. Sochu ukrytou v lese, poblíž budoucího proslulého poutního místa Neukirchen Hl.Blut, však přesto jeden z husitů objevil. A pokusil se ji zničit. Třikrát ji vhodil do pramene, socha se však třikrát vrátila na své místo. Husita tasil zbraň a rozsekl soše hlavu. Z rány ihned vytryskla krev. Husita poznal, že udělal strašnou chybu. V hrůze se nemohl pohnout z místa. Klesl na kolena a prosil za odpuštění. Obrátil se a stal se znovu zbožným katolíkem. V kostele v Neukirchen je dodnes k vidění slavná socha a také socha druhá zobrazující bezbožníka, jak rozsekává madoně hlavu šavlí.

Humanističtí, barokní a čeští vlastenečtí autoři objevují husitskou madonu. Vznik a vývoj česko-bavorské legendy o husitské madoně

Loučim a bavorský Neukirchen b. Hl. Blut (Nové Kostely u Svaté Krve) mají společnou legendu o madoně, která vždy přispívala k utužování přátelských vztahů mezi Čechy a Bavory. Čechům v tomto případě ani nevadilo, že část jejich národa byla představena jako bezbožníci a kacíři. Husita se v pověsti snaží zničit sochu madony, ale stane se opět katolíkem. Poutě přerušil na čas až pád železné opony. O pověsti existuje rozsáhlá literatura. Přesto vznik příběhu není zcela jasný. První zpráva o existenci kaple „zum Heiligen Blut“ v Neukirchen pochází z roku 1525. Figuruje snad proto často v pověstech jako zbraň kacíře šavle jako reminiscence na nebezpečí Turků? Zdejší mariánské poutě byly hojně navštěvované hlavně za protireformace.

 Bavorská uctívaná soška madony je skutečně česká práce, která vznikla někdy kolem roku 1400. Dobu vzniku vyprávění o „husitské madoně“ nelze přesně určit. Zůstaňme ještě v Bavorsku: Nejstarší verze této legendy pochází z pera neukirchenského písaře a kostelníka Martina Huettera z roku 1611. Je uložena v Biskupském centrálním archivu v Regensburku. Již Huetter uvádí, že obrazoborec byl českého původu. Píše, že k události došlo před 160 lety.
Koncem 18. století se přes tehdejšího faráře v Loučimi dostaly výpisky z materiálů z Neukirchen do Loučimi. Postava původně anonymního Čecha byla postupně konkretizována. Často (od dob H. Randy) je uváděn jako rychtář z vesnice Otov.

 Husitu lze chápat jako husitu ve smyslu: člen vojska husitů, ale také zjednodušeně jako nekatolíka. Z českých autorů zaznamenal tuto pověst r. 1641 jezuita a spisovatel Jiří Plachý, který uvažoval hlavně jako katolík a snažil se u nás propagovat bavorskou pouť. Dále se z nejstarších autorů pověstí zabývali zejména faráři Hippolyt Randa (1836 – 1896) a František Wildmann (1839–1900). Randa studoval podklady k pověsti, včetně farní knihy v Loučimi, o husitovi psal jako o rychtáři z Otova.

  Wildmann vytvořil spíše didaktickou povídku s názvem „Panna Maria Loučimská v Nových Kostelích“. Že je madona z Loučimi, už bral jako samozřejmost. Vymýšlel si, že madonu v Loučimi uctívali Češi už v době bitvy u Brůdku, roku 1040. Husity Wildmann odsuzoval jako kněz, ale zároveň trochu obdivoval jako český vlastenec. Až Wildmann uvedl do světa pověstí Zuzanu Haladovou, jako údajnou zachránkyni sochy.

Hippolyt Randa

1836 - 1896

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• fara
• kostel Narození Panny Marie
• židovský hřbitov
• socha sv. Jana Nepomuckého
• husitská madona

jmenný:

• Příchovští z Příchovic
• Vlasatí z Domaslavi
• Hubáciové z Kotnova