Klenčí pod Čerchovem

Klenčí pod Čerchovem - Okres Domažlice

Základní informace

typ památky: Nezařazeno

Stručné představení

Starobylé městečko, jedna z jedenácti původních chodských vsí, známé jako místo působení Jindřicha Šimona Baara či místo posledního odpočinku nechvalně proslulého Lomikara. Vesnická památková zóna.

http://www.klenci.cz/

Památky v oblasti

Boží muka v Klenčí pod Čerchovem

Boží muka v Klenčí pod Čerchovem
Boží muka s válcovým sloupkem, soklem a hranolovou kaplicí.

Fara v Klenčí pod Čerchovem (čp. 98)

Fara v Klenčí pod Čerchovem (čp. 98)
Fara byla vážně poškozena při bombardování roku 1945.

Kostel sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem

Kostel sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem
Kostel v Klenčí je doložen k roku 1481, původní gotický kostel byl ale zbořen. Značně poškozena byla i budova barokní fary, původní zůstala jenom brána.

Muzeum Jindřicha Šimona Baara

Muzeum Jindřicha Šimona Baara
Muzeum založené z odkazu klenečského rodáka J. Š. Baara seznamuje s životem a dílem tohoto spisovatele i dalších osobností regionu.

Pošta v Klenčí pod Čerchovem (čp. 4)

Pošta v Klenčí pod Čerchovem (čp. 4)
Poštovní stanice je v Klenčí zmíněna již k roku 1612.

Historie

První písemná zmínka o jedné z původních privilegovaných jedenácti chodských vsí je z roku 1325. Jméno obce je odvozeno od „klenů“, horských javorů, které zde rostly. Klenčí leželo na důležité stezce do Bavor (dnes hraniční přechod Lísková – Höll, dále směrem na Waldmünchen). V mírových dobách to byla velmi výhodná poloha, v dobách válečných tažení však Klenčí vždy velmi trpělo. Od roku 1612 zde fungovala celní a poštovní stanice (budova staré pošty). Pravidelné poštovní spojení s Bavorskem je doloženo již od roku 1546. Před Bílou horou byli obyvatelé Klenčí převážně protestanti, situace se změnila po porážce stavů.

Roku 1630 připadly chodské vesnice Lamingenům z Albenreuthu. Katolík Wolf Maxmilián Lamingen (nechvalně proslulý jako Lomikar) se přimluvil u císaře Leopolda, aby povýšil Klenčí na poddanské městečko (1680). To se údajně místním právě nelíbilo, protože kromě udělení znaku a dalších práv museli zároveň platit své vrchnosti vyšší daň. Přitom se ještě nestačili vzpamatovat ze škod, které utrpěli za třicetileté války. Navíc se čerstvým „měšťanům“ ostatní bodří Chodové prý posmívali, jak jsou teď nóbl. Městečko se však začalo rozrůstat. Statut městečka byl Klenčí navrácen roku 2006.
Lomikar je dnes pohřben v kostele sv. Martina v Klenčí. Zemřel roku 1696. Jeho dvě dcery prodaly panství Stadionům již roku 1697.

Roku 1799 protáhla Klenčím Suvorovova vojska na cestě zpět z Itálie. Slavný ruský generál Alexandr Vasilijevič Suvorov v Klenčí v budově pošty přenocoval (pamětní deska).

V 18. a 19. století zažilo městečko rozkvět. Pomohlo dokončení bavorské silnice roku 1822, útlum naopak znamenala nová železniční trať na Domažlice (1861), která se Klenčí vyhnula. Roku 1881 navíc poničil horní část městečka velký požár.

Klenčí je rodištěm řady významných osobností (Jindřich Šimon Baar, Jindřich Jindřich, Jan Vrba). O místním hřbitově Na Soutkách (na jihovýchodním okraji města) se mluví jako o chodském Slavínu. Kromě zmíněných osobností je zde pohřben např. i Matěj Přibek, hostinský z Draženova, známý chodský praporečník. Podle něj vytvořil Jirásek i praporečníka ve svých „Psohlavcích.“ 

Roku 1829 otevřel Josef Schwarz v Klenčí první hrnčířskou dílnu. Od roku 1835 pracovala v Klenčí Mayerova manufaktura. Proslulí byli i další klenečtí výrobci keramiky, zejména Moravák František Míča a Rudolf Kamenický. Právě pro Míču vytvořil roku 1932 strakonický keramický malíř Havlovič motiv rudých máků na bílém podkladě. Chodská keramika měla a má typické dekory, jde o květinové motivy, zejména červené máky, žitné klasy, chrpy a další polní květiny. Starší byl bílý podklad, později přišel do módy i černý. Výrobci hledali inspiraci např. na výšivkách šátků k chodským krojům.

Za druhé světové války, kdy Klenčí připadlo Říši, bylo městečko vážně poškozeno bombardováním Američany 26. dubna 1945. K dalšímu zpomalení vývoje města došlo po pádu Železné opony, kdy se však ještě v městečku udržela výroba keramiky, krajek a výšivek, průmyslového porcelánu i chodské keramiky (Chodovia). Roku 1990 byl znovu uveden do provozu hraniční přechod Lísková – Höll. Střed městečka je od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Pro krásné okolí je Klenčí také oblíbeným cílem rekreace.

Hora Čerchov (1042 m), nejvyšší vrchol Českého lesa, jehož jméno se objevuje v názvu městečka, je po pádu Želené opony opět cílem výletů, stojí na něm kamenná rozhledna tzv. Kurzova věž, vysoká 25 m. Vznikla v letech 1904 – 1905. Je ve správě Klubu českých turistů z Domažlic. Veřejnosti byla zpřístupněna roku 2000.

Významné pověsti

O statečném Káčeti ze Šimanuc mlejna pod Klenčím


O tom, že staré Chodky nebyly žádné pápěrky, svědčí pověst o Káčeti ze mlejna. Příběh se zpíval také jako kramářská píseň kolem roku 1846. Kolem Klenčí se to v lesích vždy hemžilo loupežníky, českými i těmi od sousedů z Bavor. Když jednou mladá a hezká Káče zůstala sama doma v mlýně, zaslechla podivné zvuky. Rychle popadla velkou sekeru, a došla po špičkách do komory. Stoupla si po straně k okénku v komoře, kam už strkal hlavu první nevítaný návštěvník. A bum. A rychle vtáhla mrtvé tělo dovnitř. A další. A další. Až ten poslední dostal jen ránu do ramene a utekl. To bylo slávy, když se rodina vrátila domů. Uběhla nějaká doba a o Káče se začal ucházet krajánek, který zavítal do mlýna. Káče s ním nakonec utekla. Jaké bylo její překvapení, když ji její milý přivedl do lesa a představil se jí jako vůdce loupežnické bandy. Ještě měl od Káčete na rameni památku. Káče sice loupežníkům za pomoci loupežnické babičky utekla, ale její „milý“ ji našel i v nové službě. Tentokrát Káče slíbila loupežníkům uvařit a všechny je uspala bylinkami. Pak rychle doběhla do vsi pro pomoc. Tentokrát loupežníky oběsili, a všechny. Podle příběhu byla natočena i televizní pohádka s využitím dalších motivů z chodských vyprávění.  

Významné události

Poškození městečka při bombardování roku 1945


Velké škody utrpělo městečko při bombardování 26. dubna 1945. Bylo zničeno na padesát domů, zničena i fara s matrikami. Shořel i rodný dům spisovatele Jindřicha Šimona Baara (dvůr U Holubů). Ten dnešní s pamětní deskou je prakticky novostavba čp. 94.

Významné osobnosti

Jindřich Šimon Baar

1869-1925

Jan Vrba

Fotografie

Klenčí pod ČerchovemKlenčí pod ČerchovemKlenčí pod ČerchovemBoží muka v Klenčí pod ČerchovemFara v Klenčí pod Čerchovem (čp. 98)Historické jádro vsi Klenčí pod ČerchovemKostel sv. Martina v Klenčí pod ČerchovemMuzeum Jindřicha Šimona BaaraPošta v Klenčí pod Čerchovem (čp. 4)